Všechno to začalo dříve než před rokem. Byl, jako vždy, i ten den hodně komunikativní.Nikdy neměl žádnou slečnu. Celý život čekal na tu pravou. Nechtěl obyčejnou holku. Chtěl anděla. Já vím, je to trošku, dost nenormální, ale On takový prostě je.
Toho dne přišla Ona. Líbila se mu. Začal se s ní bavit. Vůbec nevěděl kdo to je, ale strašně rád s ní mluvil. Choval se před ní jako dítě. On totiž taky byl dítětem. Toho dne se ještě nic převratného nestalo.
Po pár dnech se opět potkali. Opakovalo se to co předtím. Teda ne vše. Už se znali. Chtěl ji pozdravit a říct její jméno, ale nevzpomínal si jak se jmenuje. Jména zapomíná. Ani tento den se nestalo na venek nic zvláštního. Ale uvnitř ano. Zamiloval se do ní. A ona do něj. Ona si ale říkala, že toho nikdy mít nebude, že ten je na ní moc dobrý.
Nebyla to pravda. On není nic převratného. Je to obyčejný kluk, který se rád baví.
On to ale cítil jinak. Říkal si, že ona je ta pravá, jeho anděl. Andělem opravdu byla. Splňovala všechna jeho přání. On za ní děkoval Bohu každý večer.
Za pár dní ji napsal na počítač. Není podstatné kdy to bylo, protože čas je relativní, a ani to kde na ni vzal kontakt. Psali si dlouho do noci. Psali si úplně o všem. Potom šli spát. On byl strašně šťastný, že ji potkal. A to co cítila Ona nikdo neví. Ví to jenom ona.
Po dvou dnech si zase dlouho psali. A aby si mohli psát dál z postelí dala mu číslo na mobil. Tak si psali dál.
Takhle si psali hodně dlouho. Později se teda domluvili, že spolu půjdou ven. On se strašně bál, protože nikdy nebyl s žádnou holkou na rande. Ona se zase bála, že si nebudou mít o čem povídat. Nakonec si povídali asi dvě hodiny a řeč se ani na chvilku nezastavili. Přitom prošli celé okolí jejího bydliště. On ji odprovodil domů a sám potom odkráčel se sluchátky na hlavě opačným směrem.
Často spolu chodili ven. Nedali si pusu a dokonce se ani nechytli za ruce. Oba dva se báli.
Jednoho dne jí to napsal. Byl totiž stále malé dítě, které si rádo hraje a nic pro něj není dost podstatné a vážné. Nebyl prostě na vážný vztah připravený. Napsal ji že je divná, protože věřila na nadpřirozeno. On v něj, ale taky věří. A to byl konec. Bylo to strašně smutné, protože ona brečela a mu nic nedocházelo. To je tak, když je někdo dítě a chce být ze dne na den dospělým.
Nastaly asi dva měsíce, kdy ona na něj stále myslela a brečela. On byl tak sobecký, že se dokonce zdálo že na ni zapomněl. Nebyla to pravda. Na tak krásnou andělskou tvář se zapomenout nedá. Ona je nejúžasnější bytost na světě. On si to ale neuvědomoval.
Byl folklórní festival. On přišel a uviděl ji. Okamžitě se mu rozbušilo srdce. Nezapomněl na ni. Jen ji odsunul hluboko do mysli. Seděla tam na schodech s její nejlepší kamarádkou.
Přišel jsem k nim a řekl: „Můžu si přisednout?“
„Ano,“ odpověděly.
Byl jsem vděčný Bohu, že mi dal další šanci a opět jsem ji potkal. Nejlepší kamarádka odešla a oni tam zůstali sami s stovkou dalších lidí. Sedli si úplně nahoru. Bavili se. On ji lechtal. Chtěl ji cítit. Chtěl ji držet za ruku. Po mnoha hodinách ji chytl. V noci šli spolu a stále se drželi. A stále si povídali. Ona odprovodila jeho, ale nechtěli se rozloučit. Tak kolem druhé hodiny ranní šel odprovodit ještě On ji.
Ji přišla zpráva od rodičů, že má být okamžitě doma jinak volají policii. Nikdy nepřišla domů tak pozdě bez dovolení. Ona se vyděsila a ze strachu ho pevně objala. Byla to sice krizová situace, ale On byl šťastný, že ji je tak blízko. Rozloučili se a Ona spěchala domů.
Další den festival pokračoval a tak byli zase spolu. Tentokrát odprovodil On ji. Na rozloučenou ji chtěl políbit, ale nezvládl to. Byl to srab.
Byl poslední den před jeho odjezdem k moři. Byli spolu ráno před školou. Bylo sychravé počasí a on při loučení plný strachu řekl: „Mám Tě rád.“ Potom odjel na kole do svojí školy. Celý se třásl, ale byl rád, že to ze sebe vypravil.
Byl měsíc u moře. Co tam prožíval a co prožívala Ona v tomto čase jsou už jiné příběhy. Psali si. Stálo je to hodně peněz, ale psali si. Když se vrátil rozhodli se že půjdou do čajovny. Ona tam přivedla svou nejlepší kamarádku a další ze Slovenska. On tam přivedl svého nejlepšího kamaráda, i když zatím nevěděl, že to bude nejlepší kamarád, a dalšího dobrého přítele.
Ona, jak je na denním pořádku, si zasněně prohlížela okolí a On se začal bavit se Slovenkou. Bavil se s ní hodně. Nedocházelo mu, že to zraňuje tu, která ho miluje. Byl akorát komunikativní.
„Akorát.“ Byl sobeckým, bezcitným děckem.
Opět ji zranil. Ale teď to bylo více než předtím. On to tak nechtěl, ale měl úžasnou schopnost ničit lidské životy. Odletěl do Londýna. Psal ji. Omlouval se. Její srdce mu chtělo odpustit, ale rozum se nechtěl znovu popálit.
Asi po čtrnácti dnech jel s jeho nejlepším kamarádem na kole na Slovensko za onou dívkou stanovat. On tam nejel kvůli dívky ze Slovenska, ale proto že tam měla být i Ona. A byla.
Měli táborák. Seděli tam tak dlouho, že tam zbyli už jen ti dva. On se připravoval na omluvu. Začal se třást. Nejen proto že bylo chladno, ale hlavně ze strachu. Než k ní přišel byl chvíli sám Brečel a modlil se. Prosil Boha za odpuštění a ať mu odpustí Ona. Po pár minutách se uklidnila přišel k ní. Seděla u vyhasínajícího ohně z kterého šel spíš chlad než teplo.
Začal se omlouvat. Prosil ji. Říkal, že ji má strašně rád. A že ji chce zpátky. Podíval se na ni. Vypadala, že je pevně rozhodnuta, že už mu další šanci nedá. Seděla naprosto v klidu, ale jemu málem vyletělo srdce z těla. Nastalo ticho.
„Mám jít do stanu?“ řekl,
„Ano.“
Nechtěl, ale šel. Zatáhnul za sebou zip a stále stejně rozklepaný přemýšlel co má dělat. Rozhodl se, že půjde za ní. Rozepnul stan, ale Ona už tam nebyla.
Další den se byl s tím kamarádem projet na kole a odpoledne šli za onou Slovenkou domů. Ona u ní spávala a tak tam taky byla. Dívali se na film. Všichni čtyři leželi v posteli pod peřinou a ti dva se chytli za ruce.
Nebylo to nějaké obyčejné držení za ruku. Měli propletené prsty. Zápěstí těsně na sobě. Stiskli se pevně. Potom ještě víc. Mělo by to bolet. Nebolelo. Přes tyto sepjaté ruce procházela obrovská masa štěstí. Takové blesky. Bylo to pro oba dva neuvěřitelné.
Po filmu hráli karty. Šli spát někdy nad ránem. On ji chtěl políbit. Čekal na správnou chvíli. Srdce mu tak tlouklo. Zvládl to. Políbil ji. Ale myslel si, že už spala. Ona nespala. Byla šťastná.
Po pár hodinách bylo ráno a musel jet domů. Už se nepolíbili. Oba dva dělali že se nic nestalo. On by ji chtěl políbit, ale stále byl srab. Slovenka říkala že tam je v neděli pouť tak že má přijít. Hned jak dorazil domů hledal jak se tam dostane autobusem. Za dva dny se vracel na Slovensko za svoji vyvolenou.
Byla pouť. Byli spolu. Nepolíbili se. Jenom se drželi za ruce. Všechno to bylo krásné, až na kolotoč po kterém mu bylo špatně. Přespali každý zvlášť u její babičky.
Další den měl jet domů a Ona tam zůstala. Čekali spolu na autobus. On ji chtěl na rozloučeno políbit. Byl nervózní. Autobus nepřijížděl. Bylo horko. On na sobě měl černé tričko s nápisem „EVERYBODY LIES“. A tak mu bylo ještě větší horko, než kdyby byl v světlém triku. Konečně přijížděl autobus. Řekli si ahoj. On se k ní přiblížil. Ona k němu taky. Políbili se a přitom do sebe klepli zuby. Bylo to směšné.
Po jejím návratu domů spolu byli každý den. Jak už jsem psal On byl stále dítě. Po pár dnech ho přestalo bavit byl stále s jednou osobou. Byl rád když okolo sebe měl spoustu lidí. Řekl ji, že ho to s ní nebaví. Zase to všechno pokazil.
Nastaly dva měsíce kdy se toho hodně stalo. Ona pořád brečela a myslela na něj. On byl na festivale daleko v zahraničí. Zakoukal se do jedné dívky. Líbali se. On pak byl smutný, že odjíždí a že už ji nikdy neuvidí. Za čtrnáct dní na ni zapomněl. Změnilo ho to. Zjistil že už není až tak malé dítě. Možná.
Jednoho listopadového rána byl s její nejlepší kamarádkou. Ta četla zprávy, které psala Ona. On si na ni vzpomněl. Litoval všeho zlého co ji udělal. Začal se trápit. Uvědomil si, že ji miluje a že něco musí udělat.
O týden později měla její i jeho oblíbená kapela křest nového alba. Ona tam byla. On si hned při vstupu do klubu všiml, že tam sedí. Nevěděl co má dělat. Byl zmatený. Chtěl ji vidět. Chtěl ji držet.
Když se šla ven nadýchat čerstvého vzduchu okamžitě reagoval. Řekl jeho kamarádům, že jde do obchodu. A vyběhl po schodech ven z klubu. Netušil co chce dělat. Chtěl ji vidět. Nebo s ní mluvit.
Když otevřel dveře stála přímo před ním. Oběma se rozbušily srdce. Pozdravili se. Ona šla dovnitř, a On do obchodu. Potom začal koncert. On stál v první řadě. Všechno to tam žilo.
Skákal. A skákal. Potom se rozhlédl. Najednou se zastavil čas. Zrovna byl ve výskoku s rukou nahoře. Uviděl ji. Stála asi metr od něj. Dívali se sobě navzájem do očí. Zdálo se mu jako by to byly hodiny. Najednou dopadl na zem a čas se zase rozjel. Lidi skákali. On taky. Hudba řvala. Všechno jako předtím. Rozhlížel a hledal ji. Už nikde nebyla.
Psal ji. Psal ji na počítač. Ona neodpovídala. Neměl mobil. Psal znova na počítač. A nic. Potom zjistil že ho dala do ignore. Prosil ji přes kamarádku ať si ho zase přidá. Přidala.
Psali si. Psali si dlouho do nocí. On se omlouval. Bál se. Koukali se na filmy. Každý u sebe, ale na stejný film ve stejném čase.
Hodil ji do schránky růži z papíru. Těšilo ji to. Potom ji do schránky hodil dvě karty. Srdcovou dámu a Pikového krále. Po městě připíchal na lavičky a stromy ještě spoustu dalších karet. Potom ji napsal, že ty dvě karty ve schránce jsou oni dva. Nikdo neví co je mezi nima, nikdo neví co oni dva cítí. A ty ostatní karty znázorňují chyby, které udělal. Ty chyby všichni vidí. Od té doby je On Pikovým králem. Domluvili se že půjdou znovu ven. On koupil růži. Když vyšla z domu, On ji ze zadu došel. Lekla se. Král ji dal do ruky růži a pomalu se začal omlouvat. Nešlo mu to. Omluva je jedna z nejtěžších věcí co měl kdy v životě udělat. Zase se celý klepal. Nebyl schopný ze sebe vypravit ani jednu kloudnou větu. Něco zablekotal. Ona neřekla, že mu odpouští.
Chodili a povídali si. On ji chtěl chytnout za ruku, ale neměl to právo. Chodili a povídali si úplně o všem. O psech. Dětství. O tom co se komu stalo v dětství. Ona mezitím loupala trny z růže. Už byla tma. A najednou. Chytla ho za ruku. Proletěl přes něj blesk štěstí.
Došli zpátky k jejímu domu. Loučili se. Ona ho milovala, ale nechtěla mu odpustit, aspoň ne teď. Ale nedokázala ho nepolíbit. Líbali se. Bylo to krásné. Ona mu potom řekla, že to nic neznamenalo a že to bylo jen dneska. Král odešel zklamaný domů.
Nebyl to ale konec. On to nevzdával. Dál ji psal. Ona jemu taky. Chodívali spolu ven. Asi po dvou týdnech řekla, že teda jo, že spolu teda chodí. Ona mu stále nevěřila. On ale doufal že časem zase uvěří.
Jednu chvíli to vypadalo, že Ona ho už nemiluje a že se s ním teda rozejde. On si říkal, že je silný, že to zvládne. Ale jak byl u ní zjistil, že ne. Nezvládne to. Nezvládne žít bez všechno na co si tak zvyknul, bez toho co miluje. Rozplakal se. Poprvé po půl roce. A zase kvůli ní.
Nerozešli se. On ji bezmezně miluje a doufá že Ona jeho taky. Ona mu stále nevěří a myslí si že je naivní když si myslí že spolu budou do smrti. On ji na to neodpovídá. Už to je rok co se znají.
Asi tři měsíce po napsání této povídky se s ním rozešla. Nebo on s ní? Bylo to už hodně složité. On na ni pak byl hnusný. Nevážil si ji. Ale teď ji děkuje za všechno co spolu prožili. Bylo to krásné. Znamenáš pro mě fakt hodně.
