tak si sedím na náměstí u sochy, jako obvykle a držím v ruce tu mojí, krásnou, orosenou coca-colu. poslouchám jako obvykle hudbu a jako obvykle pozoruju lidi okolo sebe. opět je krásné počasi, které se dnes nezmění. pálí mě nohy ze slunka. schovám si je do stínu. kdo to tam zná tak z toho teď určitě pochopil, že bylo kolem jedné hodiny. dříve bych byl celý ve stínu a nohy by mě nepálily a později bych se do stínu už nevlezl.
přemýšlím nad tím jak to bude všechno skvělé až spolu budeme mít děti. syn bude hubený po mě a dcerka bude malá po tobě a nejkrásnější oči na světě taky po tobě. budou si spolu hrávat na zahradě. budeme bydlet daleko od lidí. ty o tom ještě nevíš. ale já už to mám připravené. a tak si přemýšlím jak tady na tom náměstí budeme chodívat. budeme se držet za ruce a na každé straně bude jedno naše dítě. nebudou pít colu. je nezdravá. koupíme jim zmrzlinu z peněz, které netuším kde vezmeme. ale budeme se milovat a budeme milovat naše děti. když budu dcerku uspávat a podívám se do jejich očí a vzpomenu si na naše mládí. jak jsme se do sebe zamilovali. bude to nejkrásnější.
jak si tu sedím prochází tu spousta párů. mladí lidé myslící si že spolu budou na věky. ale u každého páru vidím taky čas. čas který se rychle snižuje. u všech vidím kdy jejich láska skončí. ti co procházejí právě teď vypadají opravdu šťastně, ale jejich čas jsou tři hodiny a dvacet osm minut. je to smutné. ještě netuší že se pohádají a rozejdou se. mnoho párů okolo mě prochází a většina má čas nanejvýš do roka. teď prochází jeden pár. jsou to mí přátelé. zdravím je s úsměvem. s velkým úsměvem, protože u nich se čas neodpočítává. Ti spolu zestárnou a zemřou spolu. jsem za ně šťastný. kéž bych viděl více zastavených časů. ubíjí mě ty ostatní mizící sekundy.pravě jsi přišla na kraj náměstí a zase mě nevidíš. jako obvykle. jsi tak malinká že možná nevidíš do středu náměstí kvůli zakřivení země. nebo to je tím že sis nevzala brýle. ty jsi trubka. nenechám tě v tom. jsem u tebe a líbám tě. ach, kdybys věděla jak já tě miluju.
jdeme spolu okolo alberta. tam jak jsou ty velké zrcadlové skla. podívám se na nás. jsme krásní. díky tobě. a jsi oproti mě strašně malinká. jedna věc mě na nás zarazila. stojíme a ty se ptáš jestli se něco stalo. rozhlížím se okolo a pak se dívám na nás. zase se podívám na procházejicí pár. a na nás. nevidím u nás čas. ani stojící, ani odpočítavajicí se. prostě tam není. jsem zmatený, ale pak se podívám na tebe a je mi jasno. říkám ti miluju tě a ty mi odpovídáš. vím, i když nevidím náš čas, že spolu budeme navždy. opravdu navždy. ne do smrti, ale navždy. bude to nejkrásnější věčnost jakou si kdokoliv dokáže představit. miluju tě.
tento příběh je smyšlený a nejsou v něm použity žádné konkrétní osoby ani pocity. pokud se to co je zde napsané stane je to jen náhoda. půjdu tou nejlepší cestou svého a tvého osudu. po zkřížení našich cest se spojí a už nikdy nerozpojí. budeme jedno tělo a jedna duše.
