Okolo vás je spousta lidí a všichni se baví. Hraje pomalá hudba a oni se usmívají. tančí spolu a vy taky. Tančíte s krásnou dívkou, kterou už znáte moc dlouho a nemyslíte na to jak ji dostanete. Jenom si užíváte tu vzácnou chvíli. je vám krásně. Večer plyne a vy se krásně bavíte. Pak se ale něco stane.
buší mi srdce. nevím proč. nemělo by se to dít, ale děje se to. nesměju se. nechce se mi smát. dívám se do davu a moje oči zbloudile hledají nějakou záchranu. jakoukoliv. ale nenajdou ji. zdvihnu se a odcházím od lidí bez jediného slova. chodím zbloudile dokola anevím kam chci. nevím co chci. je mi divně. hudbu už nevnímám. najednou mi dochází, že své tělo neovládám. chodím. semtam do někoho vrazím. nědy někoho pozdravím. nuceně se usměju. ale vše vnímám až zpětně. nedělám to já. mám strach. nebavím se skoro s nikým. večer tím pro mě končí. chce se mi brečet, ale nemám důvod. své nejlepší přátelé odmítám vidět.odmítám zdravit. jsem zlý. nejsem to já. já bych se tak necítil.
Co se to vlastně teda stalo?
já netuším. jdu domů ale nemůžu na to zapomenout. usínám a pořád to vidím. probouzím se a.. už nemůžu.. doktore!! nejde to.
Ale jde. Soustřeď se, Pavle. Co bylo dál? Nevzdávej se.
nezvládám to.. „vidím na stole sklenici vody. rozbiju jí a podřežu se. vyřeším to tím. JE KONEC“
Pavle! Proč jsi to udělal? Měl jsi to zvládnout. Byl jsi jeden z mých pokusů. Omlouvám se za tvou smrt. Pohrával jsem si s tvou myslí. A ano, důvodem přece byla…
