Když ji vidím, jako by se zastavil čas. Její kroky jsou tak lehké. Vlasy ji splývají přes ramena a její celé tělo září ve vycházejicím slunci. Ona se usmívá a v tu chvíli všechno ostatní mizí. Její úsměv je tak krásný a upřímný. Má na sobě bílé tílko, džíny a červené boty. Je tak krásná. Příjdu k ní obejmu ji a políbím. Bere mi moji čepku. Achjo. Všechno ji tak sluší.
Najednou zjišťuju, že slunce není. To ona je mým sluncem. Že vzduch není. Dýyhám ji. Nemám žádné starosti všechno je tak krásné. Sedíme spolu na lavičce a koukáme se do neznáma. Nemluvíme. Jen oba víme že se milujeme.