Byla chladná noc. Foukal mrazivý vítr a ve vzduchu byl cítit pach blížící se podzimní bouře. Úplněk osvětloval úzkou uličku do které jsem se právě chystal vejít. Na zemi byl vidět můj protáhlý stín. Vypadal hrozivě. Měl jsem na sobě kabát dlouhý až ke kolenům s vysokými rameny a velkou přezkou přes pás. Byla mi zima, a proto jsem měl ruce zabořené hluboko v kapsách a zdvihnutý límec ke krku. Stále mi kolem hlavy poletovaly listy popadané z okolních stromů. Vlasy rozcuchané větrem mi bránily v soustředění a ve vidění. Narazil jsem si klobouk víc do čela. Stín mi zakrýval celý obličej.
Vstoupil jsem. Naprosté ticho rušilo pouze šustění listů a zvuky mých kroků odrážející se po cihlových stěnách vysokých domů. Všude byly popelnice a po zemi se povalovaly noviny a spousta odpadků. Za jednou popelnicí ležel muž v roztrhaném kabátě s injekční stříkačkou v ruce. Můj pohled o něj ani na vteřinku nezavadil. Z kanálů stoupala pára a toulala se tam černá kočka. Nechtěl jsem na tom místě být. Byla mi zima. Byla tma. Byla hluboká noc.
Vešel jsem do pootevřených dveří ze kterých se ozývaly tlumené hlasy. Nadechl jsem se a začal jsem sestupovat po točitém schodišti dolů odkud přicházely ony hlasy. Pomalu a tiše jsem scházel do mafiánského doupěte.
Místnost byla jemně osvětlená ohněm hořícím v krbu. V křesle před krbem seděla postava s doutníkem a velkým prstenem na prsteníčku. Další dvě osoby stály po stranách křesla. Každá měla v ruce sklenku s whisky. Dívali si do ohně a povídali si. Z vnitřní kapsy kabátu jsem vytáhl své nože. Přistoupil jsem mlčky na vzdálenost kdy jsem měl celou místnost plně pod kontrolou. Chvíli jsem soustředil své smysly. Pak hodil jeden nůž a vzápětí druhý. Byl slyšet zvuk rozbíjejících se skleniček. Oba dva muži měli můj nůž zapíchnutý hluboko v krku. Rychlým skokem jsem se dostal k sedícímu muži kterému právě vypadl leknutím doutník z ruky a hbitě jsem mu podřízl krk.
Nastalo naprosté ticho. Sedl jsem si do vedlejšího křesla. Nalil jsem si jednu whisky na zdraví a ohříval jsem si prokřehlou tvář v ohni. Vytékající krev z těl mi začala téct k nohám. Proto jsem se z křesla zdvihl a poodstoupil. Ale ne příliš daleko od ohně aby mě ještě ohřál.
Uslyšel jsem za sebou šramot. Nevěděl jsem kdo tam je, ale hned jsem vrhl nůž do výšky očí. Byla to ta černá kočka. Nůž byl zapíchnutý v trámu ve stěně. Kýval se a na jeho dřevěné rukojeti byl vyrytý pikový znak.
Toto se stalo před chvílí. Říkají mi Pikový Král a jsem profesionální zabiják. Nic nezůstane tak jak bylo.
Žádné komentáře:
Okomentovat