Stránky

neděle 15. července 2012

8 day of Fusion central camp

Poslední den kempu. Začíná mi docházet, že to bude smutné se loučit. Ráno jsem už skoro nemohl vstát. Ráno jsme měli generálku. Znělo to fakt skvěle.




Pak jsme se museli sbalit a najíst a nacvičit divadlo a podobné věci. Ale jinak už jsme měli volný čas. Až do třičtvrtě na čtyři. Tak jsem kecal s lidma. Více jsme se mohli poznat. Měli jsme s sebou pejsička. A taky nějaké dítě. Je to úžasné, když vás chytne za prst. Máte takový pocit, že to prostě nemůže fungovat jen tak.




Pak začal koncert. I když jsem ráno už nemohl zpívat, ještě jsem to hecnul a zpívali jsme jako draci. Byl to skvělý koncert. Drama bylo tak směšné. Hodně jsem se bavil. Dokonce to naše vystoupení z workshopu bicích bylo ještě lepší.


 Na konci jsme tancovali náš camp dance. S Terkou na stole. Užili jsme si to jak nejvíc to šlo.  Po koncertě nastalo davové šílenství. Všichni ječeli, křičeli, objímali se, brečeli, loučili se. Začínala ta nejsmutnější část kempu. My češi se ještě určitě uvidíme, ale většinu američanů asi už na světě nepotkáme.


S Johnem jsme se moc nebavili za celý kemp, ale když jsem se s ním loučil, připadalo mi, že jsme něčím spojení, že nejsme jen známí. Bylo to zvláštní a smutné. Rozloučit se se všema a pak jít uklízet. Uklidili jsme celý sál. Věci natahali do auta. A pak se jedla pizza. Tak tu jsem si nedal. Ale povídal jsem si s Terkou. Strašně mi pomohla. Je skvělá. Pak jsme teda Vyjeli. Jel jsem s Jirkou. No a měli jsme nějaké problémy s autem. Začalo nám pískat kolo. A bylo nějak moc rozžhavené. Dofoukali jsme vzduch, ale nepomohlo to. Myslel jsem, že budem muset sundat kolo, ale po hovoru s majitelem auta jsme do kola párkrát bouchli, železnou tyčkou a bylo to na chvilku v pohodě. Prý to máí dělat. A tak jsem asi v jedenáct byl doma. Je to skvělé být doma. Ale strašně se mi stýská.


sobota 14. července 2012

7 day of Fusion central camp

Poslední normální den kempu. Nejvíce jsme zkoušeli. Všechno je skoro připraveno. Večer poslední diskuzní skupina. To se mi bude hodně stýskat. Potom byla talent night. Vymysleli jsme si že opět vypijeme dvanáct litrů toho hnusného oranžového pítí, ale tentokrát za tři minuty. Bylo to určitě nejzajímavější číslo toho večera. A zvládli jsme to. Jenom zuzka to musela vyhodit no :/ Ale i tak to bylo skvělé!! S workshopem bicích jsme měli vystoupení.


Prý to bylo tak skvělé, že to musíme udělat na koncertě. To mě potěšilo. Po progrmau jsme hned začli chystat pódium pro zítřejší koncert. Bude to megaúžasné!


pátek 13. července 2012

6 day of Fusion central camp


Nějak mě začal bolet levá noha. Mám na šlapkách puchýře.taková vcelku normální věc. Jenže ono to začlo bolet nějak moc. Měl jsem tam nějaký zánět. Takže jsem jel na chirurgii. Tam mi to rozstříhali a už to nebolí. Takže jsem celkem rád :) Téma večera byli superhrdinové.


Byl jsem superhrdina s tričkem naopak a dagtejpem napsaným "P" jako Pavel. No jinak fákt hodně cvičení. Na oběd jsem měl rizoto ze včerejšího večera. Dny jsou tak dlouhé a nabité, že mi to všechno splývá a nevím kdy se co stalo. Zážitků bylo spousta. A ještě bude. Dnešní večer byl, ale celkem speciální.



 Dneska byl labyrint. Po programu na labyrint odcházeli lidi po skupinkách a ta naše byla jako poslední. 


Američtí kamarádi hráli worshipy a já jsem se rozhodl, že ten čas strávím nějak jinak než jen čekáním. Začal jsem se modlit. Modlil jsem se za lidi co už na labyrint odešli, modlil jsem se za rodinu, za sebe. Byla to celkem zajímavá hodina. Potom se za mně začal modlit jeden z američanů a já jsem prostě začal brečet. Brečet štěstím, vděčností, že jsem mohl poznat Boha. Že jsem jeho. Že mě vede životem. Bylo to úžasné. Modlilo se za mně tolik lidí. 


Pak jsem odešel na labyrint. Znova jsem si uvědomil tolik věcí. Napsal jsem dopis Bohu. Vzalj sem si kytku která vystihuje velikost mé víry. Několik děcek si kytky sadili. Potom jsem se s Viki bavil o tom jsk jsem uvěřil a jak se dějou věci, které nejsou náhoda. Pak jsme se modlili. Zítra bude poslední normální den a pak koncert.

5 day of Fusion central camp

Dneska byl tématický den Ken a Barbie. Nebyl moc problém oblíknout se za Kena. Ale tolik růžové po hromadě v sále se prostě tak často nevidí. S workshopem bicích jsme vymyslelí úžasnou scénku na Talent night. Pak byly odpolední hry. Běhat boso v tělocvičně s puchýřema není dost dobrý nápad. Teď už nemůžu chodit skoro vůbec. Další blbá věc je, že jsem krásně mrvil songy v cambendu. Jsem nějaký nedobrý už. Možná unavený. Ale dobré zprávy jsou taky. Začali jsme dávat do kupy kapely na koncert a zní to skoro lépe než originál.


 Jsem z toho nadšený a písničky nemůžu vykopat z hlavy.  Na večeři bylo rizoto a jelikož zbylo, tak jsem si ho nechal odložit na zítřejší oběd. Aspoň budu mít co jíst. Už začínám být celkem vyčerpaný. A tím i moje nálada dneska byla taková polovičatá. 



Takže jdu spát a věřím, že Bůh má plán. Vím to. Vidím jak má celý kemp pod kontrolou a jak pracuje. Je to skvělé. To je asi to co mě nejvíc dobíjí. Mám pořád naději. Každý den novou lásku. Mimochodem o tom jsme se dneska hodně bavili i na večerním talku a na diskuzních skupinkách. Alternativí program byl rozdělený. A já jsem byl s kluma na lan-párty. Hráli jsme Call of Duty 2. Byla to sranda. A Rojo byl největší borec. No ale zítřek je brzy a já musím být OK. Tak už fičím.



středa 11. července 2012

4 day of Fusion central camp


 Po survivalu jsem vstával celkem obtížně, ale vstal jsem. Opět zkoušky sboru, který zní tak ohromně. Je to až neuvěřitelné. Lunch time. Opět problém. Nemůžu skoro nic co tady vaří. Jeli jsme s ondrou na prohlídku města, ale nikde nic nemají. V restaraci ve které jsme byli po prvé na nás nebyl servírky zrovna milé a tak jsme si řekli, že už tam nevkroočíme. Nakonec jsme našli restauraci kde mi udělali jídlo, a chutnalo to dobře. Za tu cenu to musí přece chutnat dobře. Odpolední hry měli američani na starost. To znamenalo jediné. 


Rojo a jeho 1100 balónků. (sám je nenapustil :D)



Owl a ROJO. Fajní chlapi :)




Vodní válka! Napusto se asi tisíc sto balónků s vodou a hráli jsme s tím hry a mrskali to po sobě prostě. Nakonec byli snad úplně všichni promočení. Bylo to skvělé. 


Večer Mirela opět vyprávěla své svědectví. Slyšel jsem to po třetí a pořád to je silné. Dnešek byl fajn den.



3 day of Fusion central camp




Tohle je totální svoboda. 

Dnešní den byl zajímavý. Jako ostatně každý, jenže tenhle byl jiný. Šli jsme na survival. Dostali jsme úkol. Když jsme ho splnili dostali jsme kousek mapy a šli jsme dál. Klasická hra. Jenže…První úkol bylo vypít dvanáct litrů hnusné, pomerančové, prdlavé vody z Tesca.


 Na to, že jsme si před tím nakoupili šest litrů Coly a měli asi dalších osm litrů vody to byla jinčí sranda teda. 


Pak  jsme se ztratili. Tak trochu. Řekli jsme si že si to užijeme a když už jsme tak blízko Mírova (Jedna z nejznámnějších věznic v česku, ze které utekl Kájínek) tak jsme tam došli a byli jsme přímo u brány do věznice. Zajímavý pocit. Pak za náma přijeli vedoucí a navedli nás na zprávnou cestu. Šli jsme asi dva kilometry zpět a tam jsem se dali jinou odbočkou. Šli jsme okolo obřího senníku a tak jsme na něj vylezli a skákali a málem to celé spadlo a tak. Byla to strašná prča. 

Bylo to úžasné.

Potom se začlo stmívat a přijeli vedoucí asi pěti autama že nás všechny poodvážejí. To bylo něco kolem půl jedenácté a tak nás to štvalo, že jsme si to nemohli užít víc. Ale nakonec jsme si to přece jen užili skvěle. Nevyhráli jsme, ale náš tým je prostě nej!! Celkem vymrtven jsem rychle usnul.

 



pondělí 9. července 2012

2 day of Fusion central camp


Dneska to bylo zase celkem peckovní den. Už jsme zpívali se sborem. Zní to úžasně. Na oběd jsem měl něco moc luxusního a drahého. Až jsem se cítil blbě. Po večeři jsem si krásně (spíš drsně a moji náladu to moc nezlepšilo, spíše zhoršilo) popovídal a vyzpovídal se, ale minul jsem zkoušku kapely a tak jsem nehrál na večerních chválách. To mě mrzelo. Ale potom jsem zjistil, že to je skvělý čas pro to, abych se modlil. Bylo mi o mnoho lépe. Pomalu začínám zjišťovat proč to všechno je tak jak to je. Pomáhal jsem ve Workshopu akustické kytary a bicích. Překládal jsem američanům a pomáhal učit. Celkem mě to baví. Matt (ten učí bicí) je skvělý týpek. V prosinci se sem přistěhovali z Colorada i s rodinou a jeho děcka jsou super! :) Teď jsem pomáhal s večerkou a nějak se nám zatoulaly dvě holky. Tak jsme je hledali všude možně, až jsme je našli. Mon sranda toto :D Ještě než půjdu spát zajdu raději omkrnout terén :D

pátek 6. července 2012

1 day of Fusion central camp

Dneska přijely děcka. byl to skvělý čas. První chvály jsme hráli. Byl mezi námi cítit Bůh. Jsem za to vděčný.  Je nás tu něco málo přes sto. A po zamyšlení měl americký tým párty. Celebrating of day of independence. 

Jdu spát.







čtvrtek 5. července 2012

0 day of Fusion central camp

Dneska ráno jsem měl celkem na pilno. Spoustu věcí jsem musel napsat, vytisknout a zajistit. Potom jsem se sbalil na Fusion kemp. Přesně tady na tom to místě před rokem se to stalo. Díky téhle staré, komunistické ubytovně jsem ho měl možnost poznat. Zase je mi smutno. Zas a znova. Pořád se to vrací i když bych se rád začal smát. Pořád nemám chuť. Jako jo. Směju se. Bavím lidi. Ale nejsem uvnitř úplně šťastný. Škoda, že nemám foťák. Nafotil bych si to. Ať nikdy nezapomenu. Já ani tak nezapomenu. Nejde to. Letos je tu asi 12 američanů. Někteří, které jsem měl možnost už poznat, jsou skvělí. Modlitba od Beth mě celkem povzbudila. Jsem rád. Pódium a vůbec hlavní sál je už nachystaný. Ráno musíme nazkoušet s Campbendem písničky. A musíme dopřipravit celý objekt. Bude to MegaFusionLuxusní. Těším se. Nechce se mi smát, ale těším se.

Today in the morning I had lot of things to do. I had to write lot of things, to print them and provide it. Than i packed up things for Fusion camp. Exactly here, on this place before one year it hap end. Thankfully this old, communistic hostel i had possibility to meet him. Again i am sad. Again and again. Its coming back. I want to laugh, but i don't have mood for it. Okay, yes. I laugh. I enjoy people. But inside i am not fully happy. That's a pity i don't have some camera. I would take photos for remembering it. But i will not forget it. I can't. This year here are about twelve american people. Some of them, which i had possibility to meet them, are awesome. Prayer by Beth cheered me up. I am glad. Stage and main hall are prepared. In the morning we have to have rehearsal with camp bend. And we have to complete preparations in whole building. It will be Greater than. I am looking forward. I don't wanna laugh, but i am looking forward to it.