Pak jsme se museli sbalit a najíst a nacvičit divadlo a podobné věci. Ale jinak už jsme měli volný čas. Až do třičtvrtě na čtyři. Tak jsem kecal s lidma. Více jsme se mohli poznat. Měli jsme s sebou pejsička. A taky nějaké dítě. Je to úžasné, když vás chytne za prst. Máte takový pocit, že to prostě nemůže fungovat jen tak.
Pak začal koncert. I když jsem ráno už nemohl zpívat, ještě jsem to hecnul a zpívali jsme jako draci. Byl to skvělý koncert. Drama bylo tak směšné. Hodně jsem se bavil. Dokonce to naše vystoupení z workshopu bicích bylo ještě lepší.
Na konci jsme tancovali náš camp dance. S Terkou na stole. Užili jsme si to jak nejvíc to šlo. Po koncertě nastalo davové šílenství. Všichni ječeli, křičeli, objímali se, brečeli, loučili se. Začínala ta nejsmutnější část kempu. My češi se ještě určitě uvidíme, ale většinu američanů asi už na světě nepotkáme.
S Johnem jsme se moc nebavili za celý kemp, ale když jsem se s ním loučil, připadalo mi, že jsme něčím spojení, že nejsme jen známí. Bylo to zvláštní a smutné. Rozloučit se se všema a pak jít uklízet. Uklidili jsme celý sál. Věci natahali do auta. A pak se jedla pizza. Tak tu jsem si nedal. Ale povídal jsem si s Terkou. Strašně mi pomohla. Je skvělá. Pak jsme teda Vyjeli. Jel jsem s Jirkou. No a měli jsme nějaké problémy s autem. Začalo nám pískat kolo. A bylo nějak moc rozžhavené. Dofoukali jsme vzduch, ale nepomohlo to. Myslel jsem, že budem muset sundat kolo, ale po hovoru s majitelem auta jsme do kola párkrát bouchli, železnou tyčkou a bylo to na chvilku v pohodě. Prý to máí dělat. A tak jsem asi v jedenáct byl doma. Je to skvělé být doma. Ale strašně se mi stýská.
Žádné komentáře:
Okomentovat