Včera potkal smrt

Celou noc nemohl spát. Pořád se budil. Zlé sny ho provázely. Nad ránem ležel s otevřenýma očima na zádech a zlé myšlenky se mu honily v hlavě. „Co bude pak? Co se bude dít? Zvládnu to? Je to zkouška života a smrti. Přežiju? Krev. Smrt. Ticho. Pláč. Bolest. Nemůžu spát. Chci cpát. Když spím budí mě zlé sny. Mám strach, že už se neprobudím“ Ležel tak asi hodinu. Pak se zvedl z postele. Oblékl se. Byla ještě tma. Vyšel ven. Mrholilo. Byla tma. Byl začátek roku, ale sníh nebyl. Lidí bylo venku málo. V dálce viděl muže se psem. Ticho. Jen jeho zlé myšlenky v hlavě. Šel na ono místo. Netušil co ho tam čeká. Ani proč tam jde. Ale musel tam jít. Cítil, že už není cesta zpět. Strachem se mu tak klepala kolena, že se málem neudržel na nohou. Žaludek se mu svíral v křečích. Chladný vzduch byl cítit smrtí. Při každém nádechu mu bylo hůř. Takový pocit nikdy nezažil. Nevěděl co se stane. Bál se nejhoršího. Ale musel tam jít. Došel tam po pár minutách. Podél řeky. Řeka byla klidná jak už dlouho ne. Čekal. Otáčel se. Rozhlížel se. Byla mlha. Neviděl moc do dálky. Čekal že spatří někoho. Netušil koho. Nikdo nepřicházel. Najednou cítil že někdo stojí za ním. Bál se otočit. Mlha zhoustla. neviděl na krok. Otočil se. Nikdo tam nebyl. Jen strašný chlad. Cítil jak dýchá. Přímo před ním někdo musel stát. On ho neviděl. Jeho dech byl tak klidný. A tak chladný. Zvedl se vítr. Najednou měl chlad z jeho dechu v celém těle. ve všech konečcích prstů to cítil. V celém těle to cítil. Všude ji cítil. Cítil SMRT! Cítil že odešla. Už to nevydržel. Pozvracel se. Neviděl žádnou krev. Ani bolest. Ani utrpení. Jen cítil smrt. Mlha rychle prořídla. Venku už bylo živěji. Auta jezdila. Bylo pár minut před rozedněním. Šel domů. “ Příjde znova? Přežiji to? Usnu dnes večer? Probudím se Mám Strach. Bolest. Krev. Utrpení. Pláč. SMRT“

Důvod pádu - NEZNÁMÝ

Chvili si myslel že poletí. Potom zjistil že mu odstřelili motor. Chybička v plánu letu. Možná ta chyba byl důvod letu. Důvod udělal chybu. Nikdo není neomylný. Ale udělat chybu záměrně. To byla vlastně plánovaná nehoda letadla.
Letadlo začalo klesat. Snažil se letět vzhůru, nebo aspoň zbrzdit pád. Nešlo to. Byl moc vysoko. A na přetížení se pokazil i druhý motor. Letadlo klesalo volným pádem. Všechny krásné chvíle co zažil si promítal před očima. Měl krásný pocit. Nechtěl zemřít. Ale byl šťastný. Po pár minutách pádu se podíval na palubní desku. Blikala tam kontrolka.
Na ní byl obrázek padáku pod sedadlem.
Letadlo se roztříštilo. Jako první na zem dopadala kabina pilota. palubní deska se prolomila a jemu projel nosník břichem. Horká krev mu vytékala z břicha. Vše viděl tak pomalu a jasně. Střepy mu lítaly okolo hlavy. Výbuch nádrží benzínu nastal nějakou dobu po propíchnutí břicha. Už čekal jen na plameny. Miloval svět. Nechtěl zemřít. Prohlížel si jak mu hoří ruka. Nešlo to zastavit. Ani urychlit. Nekřičel. Užíval si poslední okamžiky na tom krásném světě.
Byla to záměrná chyba důvodu letu. Jemu to nikdy nedojde. Nikdy nezjistí jak on miloval svět. A nikdy npocítí jaké je to umírat tak pomalu.

Láska

Láska.

CO pro mě znamená slovo láska? Láska je základ života. Může to být láska bratrská, nebo rodičovská, nebo ta, kterou dnešní mladí lidé nejvíc řeší a to ta partnerská. Láska dokáže přinášet štěstí, ale taky hodně ublížit.

Dám vám příklad. Chlapec pozná dívku. (Dobrý začátek, že  ) Zjistí že je úžasná. Ztrácí se v jejích očích. Ona ho může klidně urážet ale jemu to je jedno. Je zaslepený. Je to krásný pocit. Do života vám příjde taková lehkost. Ona se z něj jen rozplývá. Navzájem si lichotí. Skládají si poklony. Hádají se a bijou se, ale oba ví že to nemyslí vážně. On se ji strašně rád dotýká. Dotýká se ji náhodou. Ať to není moc nápadné. Když se ji dotkne prochází jim vlna rozkoši. Pošťuchují se. Ten den se zamilovali.

Navzájem si to hned neřeknou. Trvá to nějakou dobu. Pokračuje to podle stejného scénáře. Tráví spolu mnoho času. Strašně si rozumí. Ona je pro něj ta nejkrásnější na světě. Potom ji polechtá nebo ji naoko shodí ale ona se ho přitom chytne za ruku. On ji už nepustí. A tak si hrají s prsty v parku na lavičce a povídají si. Oba jsou plní napětí. Jsou to strašně zajímavé okamžiky. Potom se jejich pohledy spojí. Dívají si sobě navzájem do očí. A políbí se. To je nejemotivnější zážitek co zatím mezi nimy byl. Jakoby jimi prošel elektrický proud. Vlna slasti a rozkoše.

Toto se denodenně opakuje. Chodí spolu. Navzájem si říkají jak se mají rádi. Poznávají toho druhého víc a víc. Po nocích nemyslí na nic jiného než na toho druhého. Svět je tak krásný. Bezproblémový. Barvy jakoby byly sytější. Počasí příjemnější. I když jsou sami hřeje je pocit že ten druhý na něj myslí aŤ je kdekoliv. Po nějaké době kluk řekne: „MIluju tě.“ Ona mu na to tak stejně odpoví.

Ano to vypadá na lásku. Ale je to láska? Myslím si že toto je zamilovanost. Hormony si dělají co chtějí. My to neovládáme a myslíme si že to je ten pravý. Je to pravda? Možná ano. Ale pravá láska nastane později. Až příjdou zlé časy. Zkoušky, které musí ten pár zvládnout. Že je jeden pro druhého udělat cokoliv. Potom se dá mluvit o pravé lásce.

Mnohdy si myslíme že to je ten pravý. Potom příjde složitější období při kterém se rozejdete. To byly jen hormony. A vy si nechcete připustit že to není tak růžové. A tak se rozejdete. Vztah a láska. To jsou vzájemn kompromisy. Pochopení a důvěra druhému. Vždycky bude nějaká věc která na druhém nebude ideální. Ale vše je na vzájemné domluvě. A pokud se ti dva doopravdy milují tak se nějak dohodnou, že budou šťastní oba.

Láska je silné slovo, které v dnešní době ztrácí význam. To mě dost mrzí. Jediným lekem proti tomuto smutku a vlastně proti všem smutkům je láska. Společně vše překonáme. Žádný problém není sdost velký aby nám rozbil to krásné co již tak dlouho budujeme.

Ztracení

Bylo tam spousta lidí. Hlava na hlavě. Všichni křičeli. Pískali. Všude spousta světel. Výbuchů. Lidé s flaškami v ruce se radovali. Jásali. Ale pro něj vše bylo jak ve filmu s vypnutým z vukem. Neradoval se. Nekřičel radostí. Vše okolo něj se motalo. Byl zmatený. V tichu se prodílal davy lidí. Doufal že spatří to co chce. Že spatří ji s otevřenou náručí. Po dlouhé chvíli hledání si myslel že ji neuvidí. Že je konec. Ale zahlídl ji. Radostí mu poskočilo srdce. Viiděl ji mezi lidma. Prodíral se k ní. Když ji měl zcela na očích viděl, že se objímá s nějakým chlapcem. Že mu šeptaÁ cosi do ucha. Vypadala tak….zamilovaně. To byla rána. Najednou slyšel všechen ten hluk. Lidi dál křičeli. Radovali se. Mohl s nimi, ale jemu se zhroutil celý svět. Byl jako omámený. Prodral se z davu ven. Jeho tělo jakoby nebylo jeho. Ale byl pryč. Lidé už ho potom nespatřili.