Včera potkal smrt

Celou noc nemohl spát. Pořád se budil. Zlé sny ho provázely. Nad ránem ležel s otevřenýma očima na zádech a zlé myšlenky se mu honily v hlavě. „Co bude pak? Co se bude dít? Zvládnu to? Je to zkouška života a smrti. Přežiju? Krev. Smrt. Ticho. Pláč. Bolest. Nemůžu spát. Chci cpát. Když spím budí mě zlé sny. Mám strach, že už se neprobudím“ Ležel tak asi hodinu. Pak se zvedl z postele. Oblékl se. Byla ještě tma. Vyšel ven. Mrholilo. Byla tma. Byl začátek roku, ale sníh nebyl. Lidí bylo venku málo. V dálce viděl muže se psem. Ticho. Jen jeho zlé myšlenky v hlavě. Šel na ono místo. Netušil co ho tam čeká. Ani proč tam jde. Ale musel tam jít. Cítil, že už není cesta zpět. Strachem se mu tak klepala kolena, že se málem neudržel na nohou. Žaludek se mu svíral v křečích. Chladný vzduch byl cítit smrtí. Při každém nádechu mu bylo hůř. Takový pocit nikdy nezažil. Nevěděl co se stane. Bál se nejhoršího. Ale musel tam jít. Došel tam po pár minutách. Podél řeky. Řeka byla klidná jak už dlouho ne. Čekal. Otáčel se. Rozhlížel se. Byla mlha. Neviděl moc do dálky. Čekal že spatří někoho. Netušil koho. Nikdo nepřicházel. Najednou cítil že někdo stojí za ním. Bál se otočit. Mlha zhoustla. neviděl na krok. Otočil se. Nikdo tam nebyl. Jen strašný chlad. Cítil jak dýchá. Přímo před ním někdo musel stát. On ho neviděl. Jeho dech byl tak klidný. A tak chladný. Zvedl se vítr. Najednou měl chlad z jeho dechu v celém těle. ve všech konečcích prstů to cítil. V celém těle to cítil. Všude ji cítil. Cítil SMRT! Cítil že odešla. Už to nevydržel. Pozvracel se. Neviděl žádnou krev. Ani bolest. Ani utrpení. Jen cítil smrt. Mlha rychle prořídla. Venku už bylo živěji. Auta jezdila. Bylo pár minut před rozedněním. Šel domů. “ Příjde znova? Přežiji to? Usnu dnes večer? Probudím se Mám Strach. Bolest. Krev. Utrpení. Pláč. SMRT“