Ztracení

Bylo tam spousta lidí. Hlava na hlavě. Všichni křičeli. Pískali. Všude spousta světel. Výbuchů. Lidé s flaškami v ruce se radovali. Jásali. Ale pro něj vše bylo jak ve filmu s vypnutým z vukem. Neradoval se. Nekřičel radostí. Vše okolo něj se motalo. Byl zmatený. V tichu se prodílal davy lidí. Doufal že spatří to co chce. Že spatří ji s otevřenou náručí. Po dlouhé chvíli hledání si myslel že ji neuvidí. Že je konec. Ale zahlídl ji. Radostí mu poskočilo srdce. Viiděl ji mezi lidma. Prodíral se k ní. Když ji měl zcela na očích viděl, že se objímá s nějakým chlapcem. Že mu šeptaÁ cosi do ucha. Vypadala tak….zamilovaně. To byla rána. Najednou slyšel všechen ten hluk. Lidi dál křičeli. Radovali se. Mohl s nimi, ale jemu se zhroutil celý svět. Byl jako omámený. Prodral se z davu ven. Jeho tělo jakoby nebylo jeho. Ale byl pryč. Lidé už ho potom nespatřili.