Jedno slovo..

vytáhl jsem si šestku. nevadila mi. šest je stran nakostce. šestka je dobrá. doma je nás šest. pohoda. ale jak jsem slyšel co to pro mě znamená šest zděsil jsem se. dvacet minut jsem byl mimo. nevěděl jsem co mám dělat. trvalo to asi tři hodiny. modlil jsem se. ať to aspoň nějak dopedne. všechno co vyhodíš do vzduchu jednou spadne. buď dobře nebo špatně. Měl jsem tomu věnovat víc? asi ano. ozvalo se: „Adámek“ šel jsem za nima jako na popravu. celou dobu jsem si opakoval „Bože pomoz mi, prosím..“ sedl jsem si a sedělo se mi dobře. jenže když začal mluvit mráz mi začal běhat po zádech. už jsem cítil že to nebude tak jednoduché jak to mělo být. ona se mě nezastala. mluvil snad cizí řečí. nevěděl jsem co po mě chce. co se po mě očekává. všechny ty oči byly upřené na mě. sledovaly každý můj pohyb. všechny byly hladové po mé smrti. čekaly až to pokazím. nesnesl jsem jejich pohled. díval jsem se do papíru co ležel přede mnou na stole. nemohl jsem to ani přečíst. bylo to rozmazané. srdce mi tlouklo asi dvojnásobnou rychlostí než normálně. věděl jsem že teď si buduju cestu. jeden krok vedle a spadnu z útesu dolů. odešel jsem z té místnosti. měl jsem strach. doufal jsem že ona mě podrží. přišel zpět a uslyšel rozsudek. stačil jeden bod. jedno slovo. bylo to jako když vám někdo zarazí motyku do zad a zatočí. zježili se mi všechny chlupy a do očí mi vyhrkly slzy. zjistil jsem že jsem spadl z útesu. naštěstí jsi mě držel Ty. a tak jsem se zvedl oklepal a šel dál. měl jsem plán. mělo to být všechno super. jenže jsem byl vyhozen. že lidi jako já nemají šanci. a že mě nechtějí vidět. ještě tu je jedna možnost. za peníze jde všechno. je to super. ale co moje rodina? jsem sobec. okradl jsem je. nemůžou se teď radovat. kdybych se na to připravil bylo by to jiné? nebo kdyby řekla jedno slovo bylo by to jiné? nevím. jsem špatný. lituju se? že na to nemám, že jsem slabý? ne. mám na to. měl jsem na to. jenže jsem blbec. teď už to nezměním. teĎ už se můžu jen dívat na slzy ostatních. dívat se jak to, co bylo naplánované, mizí. mizí to v dálce a nikdy to nebude. zvoral jsem to. klidně se mi smějte a pomlouvejte. ukazujte si na mě prstem. to je on. ten co se nepřipravil. ten co spadl. pokusím se to vzít jako chlap. se slzama v očích a strašnou bolestí. ale zvládnu to. patří mi to.

Slza

Je mi zima a ležím. Mám zavřené oči a nevím vůbec kde jsem. Je naprosté bezvětří. Slyším šumění vody. Asi jsem někde u moře. Slaný vzduch naplňuje mé plíce. Naposledy si pamatuju cestu do školy. Byl jsem ve vlaku a někdo za mnou přišel… teď jsem tady. Nepamatuju si nic. Pomalu otvírám oči. Sluneční zárře mě pálí do očí. Mhouřím oči abych něco viděl. Ležím na písečné pláži. Nevidím žádnou loď ani obydlí. Nevidím žádnou známku života. Jsem tu naprosto sám. příjde mi jako bych své rodiče a sourozence viděl před dvaceti lety. Nepamatuju si je skoro vůbec. Není mi smutno. Ani nevím o co jsem přišel. Přemýšlím nad tím co tady dělám. Zvedám se a rozhlížím se. Jsem na obrovské pláži. Nevidím ani na jeden konec. Kousek za zády mám obrovské srázy. Když si mé oči zvykly na noc uviděl jsem v dáli molo vedoucí do moře. Je tu až podivný klid. Jdu k molu. Vidím na konci mola nějakou postavu. stojí tam v dálce. Sama. Nevím proč, ale vůbec se nebojím.

Dělám první krok na mole a začínají se zvedat vlny a vítr. To je u moře celkem normální že se mění počasí z minutu na minutu. Jdu pomalu po mole. Postava předemnou se stále nehýbe. Ona vypadá klidně a já jsem klidný. Každým mým krokem se vlny zvětšují. Když jsem asi na dvacet metrů od ní zatáhne se nebe. Pořád jdu rovně bez zaváhání. Chci zjistit kdo to je. Už jsem od ní jen na pár kroků. Začínám byt smutný. Nevím proč. Ale cítím bolest. Vnitřní. Bolí mě duše. říkám si že se vrátím. Otočím se, ale zem nevidím. Jen ten kousek mola, ta postava a já . Nic víc. Plujeme po rozbouřeném moři. Všude okolo je mlha. Voda v moři se změnila. Je černá. Postava je oblečená v tmavém hábitu. Má kapuci přes hlavu.Stoupnu si přímo vedle ní. Nedívám se na ní. Teď už se moře zdvihá do obrovských výšek a fouká silný vítr. Voda se začíná točit ve víru a jeho stěny se zdvihají okolo nás. Molo začíná padat dolů ale my dva nepadáme. Stojíme jakoby na vzduchu. Nefouká na mě vítr. Neslyším zvuk vířící se černé vody. Stojím vedle postavy a čekám co se bude dít dál.Ona zdvihá ruku a já chápu že se mám chytit. Buší mi srdce. Cítím se prázdný a na pokraji života. Nevím co se stane až ji chytím. Ale nemám co ztratit. Chytnu ji. Zvedám pomlau svou ruku a chytám nastavenou ruku…Ucítíl jsem strašnou bolest. Nemohl jsem křičet. nešlo nic dělat. Viděl jsem umírajicí děti v Africe. Vyzáblé. Umirajicí pomalu. na vyhladovění. Viděl jsem teroristy jak zabíjejí otce přímo před očima jejich dětí. Viděl jsem požár způsobený žhářem pro jeho potešení. V ohni byla matka s dětmi. Viděl jsem padajicí mrakodrap plný lidí. Viděl jsem jak vystřelí žena po muži přímo před zrakem jejich malé dcerky. Viděl jsem jak kluk utíká s aktovkou na zádech ze školy před partou kluků s kuličkovkama v ruce. Viděl jsem jak muž kope do svého psa protože neuposlechl rozkaz. viděl jsem jak šéf vyhazuje s křikem podřízené, protože nestihli dokončit zakázku včas. Viděl jsem jak umírá matka v africe na AIDS a všechnu sílu, která ji zbývá dává do úsměvu pro své dvě děti. Viděl jsem jak křičí tisíce lidí. Viděl jsem miliony slz. Viděl jsem umírat stovky lidí. Byla to strašná bolest. Pokusil jsem se ze zavřít oči. Šlo to těžce, ale šlo to.

Už zase vidím. Stále držím onu osobu za ruku. Už nemá kapuci. Je to malý kluk. Křičí. Spíš řve. Takovou silo že rozráží mraky a uklidnil vody. Stojíme opět na mole. Pevně se držíme za ruce. Opět svítí měsíc. Má krátké vlasy. Krásnou tvář. Je malý. Je mladý. Všechno, co jsem teď mohl vidět, on viděl. A viděl toho tisíckrát víc. Cítím to. Otočil se ke mě. Stále mě držel pevně za ruku. Neotevřel pusu, ale děkoval mi. Že už to nezvládal a že jsem mu pomohl zvládnout to. Že konečně zase může jít pomáhat. Měl na tváři slzu. Viděl jsm v jeho modrých očích tu hrůzu kterou prožíval se všemi lidmi. Ale viděl jsem v jeho očích lásku a víru. pustil mě a já jsem omdlel.Vlak drncá a já se koukám z okna. Cítil jsem obrovskou bolest a viděl jsem to co nikdo jiný ne. Jsem ale šťastný. Vím že budeme jednou všichni šťastní. Ukápla mi slza..