Slza

Je mi zima a ležím. Mám zavřené oči a nevím vůbec kde jsem. Je naprosté bezvětří. Slyším šumění vody. Asi jsem někde u moře. Slaný vzduch naplňuje mé plíce. Naposledy si pamatuju cestu do školy. Byl jsem ve vlaku a někdo za mnou přišel… teď jsem tady. Nepamatuju si nic. Pomalu otvírám oči. Sluneční zárře mě pálí do očí. Mhouřím oči abych něco viděl. Ležím na písečné pláži. Nevidím žádnou loď ani obydlí. Nevidím žádnou známku života. Jsem tu naprosto sám. příjde mi jako bych své rodiče a sourozence viděl před dvaceti lety. Nepamatuju si je skoro vůbec. Není mi smutno. Ani nevím o co jsem přišel. Přemýšlím nad tím co tady dělám. Zvedám se a rozhlížím se. Jsem na obrovské pláži. Nevidím ani na jeden konec. Kousek za zády mám obrovské srázy. Když si mé oči zvykly na noc uviděl jsem v dáli molo vedoucí do moře. Je tu až podivný klid. Jdu k molu. Vidím na konci mola nějakou postavu. stojí tam v dálce. Sama. Nevím proč, ale vůbec se nebojím.

Dělám první krok na mole a začínají se zvedat vlny a vítr. To je u moře celkem normální že se mění počasí z minutu na minutu. Jdu pomalu po mole. Postava předemnou se stále nehýbe. Ona vypadá klidně a já jsem klidný. Každým mým krokem se vlny zvětšují. Když jsem asi na dvacet metrů od ní zatáhne se nebe. Pořád jdu rovně bez zaváhání. Chci zjistit kdo to je. Už jsem od ní jen na pár kroků. Začínám byt smutný. Nevím proč. Ale cítím bolest. Vnitřní. Bolí mě duše. říkám si že se vrátím. Otočím se, ale zem nevidím. Jen ten kousek mola, ta postava a já . Nic víc. Plujeme po rozbouřeném moři. Všude okolo je mlha. Voda v moři se změnila. Je černá. Postava je oblečená v tmavém hábitu. Má kapuci přes hlavu.Stoupnu si přímo vedle ní. Nedívám se na ní. Teď už se moře zdvihá do obrovských výšek a fouká silný vítr. Voda se začíná točit ve víru a jeho stěny se zdvihají okolo nás. Molo začíná padat dolů ale my dva nepadáme. Stojíme jakoby na vzduchu. Nefouká na mě vítr. Neslyším zvuk vířící se černé vody. Stojím vedle postavy a čekám co se bude dít dál.Ona zdvihá ruku a já chápu že se mám chytit. Buší mi srdce. Cítím se prázdný a na pokraji života. Nevím co se stane až ji chytím. Ale nemám co ztratit. Chytnu ji. Zvedám pomlau svou ruku a chytám nastavenou ruku…Ucítíl jsem strašnou bolest. Nemohl jsem křičet. nešlo nic dělat. Viděl jsem umírajicí děti v Africe. Vyzáblé. Umirajicí pomalu. na vyhladovění. Viděl jsem teroristy jak zabíjejí otce přímo před očima jejich dětí. Viděl jsem požár způsobený žhářem pro jeho potešení. V ohni byla matka s dětmi. Viděl jsem padajicí mrakodrap plný lidí. Viděl jsem jak vystřelí žena po muži přímo před zrakem jejich malé dcerky. Viděl jsem jak kluk utíká s aktovkou na zádech ze školy před partou kluků s kuličkovkama v ruce. Viděl jsem jak muž kope do svého psa protože neuposlechl rozkaz. viděl jsem jak šéf vyhazuje s křikem podřízené, protože nestihli dokončit zakázku včas. Viděl jsem jak umírá matka v africe na AIDS a všechnu sílu, která ji zbývá dává do úsměvu pro své dvě děti. Viděl jsem jak křičí tisíce lidí. Viděl jsem miliony slz. Viděl jsem umírat stovky lidí. Byla to strašná bolest. Pokusil jsem se ze zavřít oči. Šlo to těžce, ale šlo to.

Už zase vidím. Stále držím onu osobu za ruku. Už nemá kapuci. Je to malý kluk. Křičí. Spíš řve. Takovou silo že rozráží mraky a uklidnil vody. Stojíme opět na mole. Pevně se držíme za ruce. Opět svítí měsíc. Má krátké vlasy. Krásnou tvář. Je malý. Je mladý. Všechno, co jsem teď mohl vidět, on viděl. A viděl toho tisíckrát víc. Cítím to. Otočil se ke mě. Stále mě držel pevně za ruku. Neotevřel pusu, ale děkoval mi. Že už to nezvládal a že jsem mu pomohl zvládnout to. Že konečně zase může jít pomáhat. Měl na tváři slzu. Viděl jsm v jeho modrých očích tu hrůzu kterou prožíval se všemi lidmi. Ale viděl jsem v jeho očích lásku a víru. pustil mě a já jsem omdlel.Vlak drncá a já se koukám z okna. Cítil jsem obrovskou bolest a viděl jsem to co nikdo jiný ne. Jsem ale šťastný. Vím že budeme jednou všichni šťastní. Ukápla mi slza..