Stránky

pondělí 27. června 2011

Jedno slovo..

vytáhl jsem si šestku. nevadila mi. šest je stran nakostce. šestka je dobrá. doma je nás šest. pohoda. ale jak jsem slyšel co to pro mě znamená šest zděsil jsem se. dvacet minut jsem byl mimo. nevěděl jsem co mám dělat. trvalo to asi tři hodiny. modlil jsem se. ať to aspoň nějak dopedne. všechno co vyhodíš do vzduchu jednou spadne. buď dobře nebo špatně. Měl jsem tomu věnovat víc? asi ano. ozvalo se: „Adámek“ šel jsem za nima jako na popravu. celou dobu jsem si opakoval „Bože pomoz mi, prosím..“ sedl jsem si a sedělo se mi dobře. jenže když začal mluvit mráz mi začal běhat po zádech. už jsem cítil že to nebude tak jednoduché jak to mělo být. ona se mě nezastala. mluvil snad cizí řečí. nevěděl jsem co po mě chce. co se po mě očekává. všechny ty oči byly upřené na mě. sledovaly každý můj pohyb. všechny byly hladové po mé smrti. čekaly až to pokazím. nesnesl jsem jejich pohled. díval jsem se do papíru co ležel přede mnou na stole. nemohl jsem to ani přečíst. bylo to rozmazané. srdce mi tlouklo asi dvojnásobnou rychlostí než normálně. věděl jsem že teď si buduju cestu. jeden krok vedle a spadnu z útesu dolů. odešel jsem z té místnosti. měl jsem strach. doufal jsem že ona mě podrží. přišel zpět a uslyšel rozsudek. stačil jeden bod. jedno slovo. bylo to jako když vám někdo zarazí motyku do zad a zatočí. zježili se mi všechny chlupy a do očí mi vyhrkly slzy. zjistil jsem že jsem spadl z útesu. naštěstí jsi mě držel Ty. a tak jsem se zvedl oklepal a šel dál. měl jsem plán. mělo to být všechno super. jenže jsem byl vyhozen. že lidi jako já nemají šanci. a že mě nechtějí vidět. ještě tu je jedna možnost. za peníze jde všechno. je to super. ale co moje rodina? jsem sobec. okradl jsem je. nemůžou se teď radovat. kdybych se na to připravil bylo by to jiné? nebo kdyby řekla jedno slovo bylo by to jiné? nevím. jsem špatný. lituju se? že na to nemám, že jsem slabý? ne. mám na to. měl jsem na to. jenže jsem blbec. teď už to nezměním. teĎ už se můžu jen dívat na slzy ostatních. dívat se jak to, co bylo naplánované, mizí. mizí to v dálce a nikdy to nebude. zvoral jsem to. klidně se mi smějte a pomlouvejte. ukazujte si na mě prstem. to je on. ten co se nepřipravil. ten co spadl. pokusím se to vzít jako chlap. se slzama v očích a strašnou bolestí. ale zvládnu to. patří mi to.

Žádné komentáře:

Okomentovat