někdy se člověku stane nevysvětlitelná věc. nepopsatelný pocit. lidé to popisují jako motýlci v břiše. tak to ale není. je to v celém těle. je to krásné. hrozivé. cítíte něco co vás ze vnitř tak naplnilo, že nechcete jíst nechcete pít. Sedíte celý den na místě a posloucháte tu krásnou písničku. myslíte na to co se vlastně teď děje. nevíte? nikdo neví. je to monžá ten nejzajímavější pocit na světě. všechno plyn tak pomalu a zároveň tak rychle. je to něco kvůli čemu jste ochotni zvednout se a jít. jít daleko. strašně moc daleko. je mráz ale vám to nevadí. je déšť ale vám to nevadí. máte úsměv na rtech. vypadá to přenádherně, ale v očích ten strach. proč tam je strach? je v celém těle. bijou se ve vás pocity. to potom cítíte „motýlky“ to se tam rvou ty pocity. strach a láska. nikdy nevíte který vyhraje. sami jste na straně lásky ale bojíte se. začíná opět vyhrávat strach. je to boj. osudový. je krásný. je strašný. člověk se cítí opravdu hrozně. okolní svět chce pomoct. ale nejde to. svět nepomůže. kdo v tom může pomoct? někdo přece jen může. ale ne všichni na to příjdou. někdo má strach požádat o tu pomoc. má strach že nakonec strach zvítězí a ten pocit ztratíte. někteří lidé ztratí a hned hledají ten pocit znovu. dělají to dokola. nikdy se necítí šťastní. někdo ten pocit najde. nechá zvítězit lásku. ten mocit se znásobí. je to největší záplava emocí kterou jste v žiovotě zatím zažili.
když ji vidíte. zastaví se čas. když se usměje zastaví se vaše srdce. když se podíváte do těch očí jste bezbranní. jste nazí. nemáte co tajit. je to pro vás všechno. v tu chvíli je jedno jestli vám hoří byt. jestli padá letadlo. jestli je konec světa. vidíte tu krásu. tu strukturu v oční duhovce. jak se je krásně zvrásněná. hnědé odstiny se přelívají jeden do druhého. uprostřed je tak přesná naprosto černá tečka. okolo je proužek o něco tmavší. když se díváte vidíte že je zvrásněné ale přitom tak hladké. vidíte čočku. když se zatřepotá list a zastíní oko vidíte jak se oko roztáhne aby na vás vidělo. mikroskopické svaly ovládají tu nejkrásnější věc. je to až neuvěřitelné jak to funguje. oko je strtašně křehké. vidíte jak jej pokrývají slzy. velmi tenká vrstvička slz pokrývá oko aby bylo v bezpečí. najednou vás něco přeruší. čas běží tak pomalu že vidíte něco neuvěřitelného. vrchní víčko je zvrásněné ale začíná se hýbat. padá dolů. řasy se prohýbají ve větru když dopadne horní víčko na spodní jemně se k sobě přimáčknout že se i sval v zorničce naproso uvolní a odpočine si. když se oko otvírá víčko táhné jemnou vrstvičku slzy která je opět čistá. a vaše oko je stále v bezpečí. možná spíš to její. když na mě opromluví je to jako by vám někdo ukradl to nejkrásnější nasvětě. a dal vám o mnoho víc. tak krásný hlas. i když je nachlazená jak krásně mluví. hlasivky rozechvívané vzduchem….
máte chuť křičet? křičte. nebraňte se tomu. vykřičte to do světa. ať si lidi myslí že jste blázni. řekně te to dotyčné osobě. vyjřičtě to. otevřte se.
nevím co to znamená, nevím proč to píšu. může za to ona. ta písnička? ta dívka? ta hodina? ta noc? ten vzduch? nebo Bůh? možná za to můžu já. nevím jestli to nepíšu jen pro sebe. dám to na net a zase smažu? možná to přečtu za rok a řeknu si jo to jsem byl divný. nebo to smažu a zapomenu. nebo to přečte někdo koho to změní. nebo se někdo zblázní. někdo se rozbrečí. někdo se zasměje. někdo si na mě bude ukazovat. někdo řekne proč píšu takové blbosti. jestli si myslímž e jsem spisovatel? ne nemyslím. nejsem nic. možná to vypadám že tu jsem ale nejsem nic. někdo si řekne jo ten se jen lituje. možná jo. možná jako jediný to vidím. vidím tu krásu. vidím ji. vidím tu neschopnost. vidím nedosažitelnost. možná jsem jako jediný slepý. možná jsem hluchý. možná nemám co hledat. možná to co hledám mám před nosem. možná bych měl hledat něco. fakt nevím.
vyhraje láska? vyhraje strach? vyhraje někdo? nebo to upadne do zapomění.
Žádné komentáře:
Okomentovat