Stuha.

Jde si ulicí. Spousta lidí okolo něj. Lidi s nim mluví. Znají ho. Střídají se okolo něj. On jen kráčí. Vidí svoji cestu jako oranžovou stuhu na zemi. A jeho kroky jdou klidně jede za druhým. Okolo něj je shon. Spousta lidí. V hlavě mu zní krásná melodie. Je tak spokojený. Co mu chybí. Slastně zavře oči a když je otevře...Všichni jsou pryč. Jen on sám jde po oranžové stužce v centru města. Posteskne si. Nasadí si sluchátka a jde dál.

Je v klubu. Okolo něj je spousta lidí. Oni tancují. Mluví s ním. Zpívají. Je to skvělé. On se raduje a tancuje s nima. Zpívá s nima. Lidí tam je narváno k prasknutí. Ruce už ani nemůže mít u těla. A tak je zdvihá. Všichni mají zdvižené ruce a smějí se. On opisuje oranžovou stuhu ve vzduchu dlaněma. Z radosti zavře oči a když je otevře je tam jen nahals hudba a stuha ve vzduchu. Lidé zmizeli.

Sedí u počítače. Píše mu asi patnáct lidí zároveň. On nestíhá všem odepisovat. Jednotlivé klávesy svítí oranžově. Vždy se rozsvítí. Když ji zmáčkne tak zhasne a rozsvítí se jiná. Prsty mu skáčou po klávesnici jako nikdy dřív. Na uších má sluchátka a poslouchá hudbu. Na chvíli se zasní do hudby a zavře oči. Když je otevře zjistí že si s nikým nepíše. Sedí sám u stolu a prstama si brnká do kláves do rytmu písničky.

Měl opravdu radost? Byla to hudba co ho porvázela? Lidi? Oblíbenost? Radost? Oranžová stužka?

Ráno otevře oči a hned nad sebou vidí oranžovou stužku. Je v pokoji sám. nejsou tam žádní lidí. Počítač je vypnutý. Ale stuha tam je. Lehce se vznáší. To je zajímavé. Najednou směřuje ke knihovně. On ji následuje. Stuha omotala knihu. Starou a tlustou. Začal v té knize číst. Jednotlivá slova začala oranžově svítit. Nemohl se od té doby odtrhnout. První začalo svítit slovo Ježíš. Pak spása. Pak radost. Po chvíli svítila ta kniha celá. Četl ji všude. Četl ji pořád.

Když šel ulicí, všude byli lidi, nemluvili s ním. Když byl v klubu byli tam. Mlčeli a tancovali. Na počítači byli online. Ale nepsali mu. Kde je oranžová stuha? Zmizela. Jediné vodítko zmizelo. Byl sám.

Zdánlivě. Začal si všímat, že sám nějak oranžově svítí. Po pár dnech doslova zářil. Svítil na metry daleko oranžovou barvou. Hudba byla všude. Lidi se s ním nebavili, ale nebyl sám. Ta cesta byla napsaná v něm. Radoval se. I když lidé to nemohli pochopit.

Sám to docela tak nechápe. Jen ví, že oranžová stuha už není všechno. Teď to vše má v srdci.

God's plan

Když začala nová škola zjistil jsem, že nemůžu dělat Fusion ve Frýdku-Místku. Celkem rána pro mě. No a tak jsem si říkal, paráda no, ale tak mohl bych třeba dělat Fusion v Ostravě. Ve čtvrtky mám čas. No, ale co se nestalo. Změnili nám rozvrh. Už i ve čtvrtrek máme do čtvrt na osm. Takže žádný Fusion v Ostravě. Nějakým způsobem mě to všechno odstřihává od Fsuionu a všech těch lidí. To je zajímavé že? Nemůžu dělat nic. Bůh to tak chce. Má plán. Je to těžké, ale mám naději. Vím, že se to děje z určitého důvodu. A tak na druhou stranu to je skvělé.

Apoštol Pavel. Ten dostal nějaký příkaz. A hned to dělal. Šel do měst a říkal lidem evangelium. Když někde byly zavřené dveře tak on se nezhroutil. Neřekl Bůh mě ničí. Neřekl Bůh mi neukazuje cestu. Bůh je proti mně. Řekl: "Aha, tak tady nemůžu jít. OK. Půjdu jinam." A bylo to všechno v pohodě. Tak ho beru jako příklad. Jsou věci v životě. Spousta věcí. Někdy se někdy zavírají dveře, ale zase někde otevírají. Musím je akorát najít. A tak ten zmatek co by to mohlo dělat v mojem životě mám hned uklizený a snažím se hledat cestu dál. Věřím že on mi ukáže cestu.

Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,nespoléhej se na vlastní rozumnost.Na každém kroku snaž se jej poznávat,on sám tvé stezky urovná.  Přísloví 3,5-6 

Nová Éra?

Poslední rok a půl mého života mě Bůh nejvíce ovlivnil skrze Fusion. Díky němu jsem potkal skvělé přátelé. I ty nejlepší!! Poznal jsem svět zase o kousek více. Bůh mě mění. Ukazuje mi co je špatně v mém životě. Fusionem mě naučil spoustu věcí. Každé úterý. Celý den byl jen o Fusionu. Tolik společných chvil. Spousta stresů. Ale spousta krásných chvil. Všecko se točilo okolo Fusionu. Bylo to krásné.

Oni mě byli schopní rozbrečet!

Teď mi začne škola. Nevychází mi rozvrh. Bůh nechtěl abych v téhlé práci pokračoval. Nechápu proč. Ale Boha mnohdy nepochopíme. Ale přesto věřím, že on má plán. A že to co teď bude má v rukách. Málo lidí zůstalo v mém životě, kteří nemají nic společného s Fusionem. Začíná další období mého života. Bude mi smutno. Úterky budou těžké.

No není to skvělá banda?

Bylo tolik modliteb, aby mi vyšel rozvrh. A on nevyjde. Byl jsem na škole zkusit to ukecat. Modlil jsem se celý ráno předtím. Dny předtím. Nevyšlo. Co?? Jakto? Bůh má s mojim životem nový plán. Já se těším co to bude. Kam mě zavede. Možná to bude ještě těžší než si dokážu představit. Začíná nová éra. On má důvod proč to tak je. A proto jsem vděčný. On nepřipraví zkoušku co nemůžeme zvládnout. On pro mě chce to nejlepší. Všechno co se zatím dělo, i špatného, posunulo mě to dál. Můj život je v jeho rukách.

Za poslední rok a půl jsem se z dítětě stal někým jiným. Nejsem asi ještě dospělým. Ale nikdy jsem nechtěl vyrůst. Pak mi NĚKDO ukázal tenhle verš.

Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory, když jsem však dospěl, s dětinskými názory jsem se rozloučil. 1.Kor. 13:11

Každé životní období je krásné. Pokud máte tenhle smysl života. Mám strach z toho co přijde. Ale vím, že On mě vede. On je má skála. On je moje spasení!

Our God is greater, our God is stronger

God You are higher than any other
Our God is Healer, awesome and power
Our God, Our God... 

And if Our God is for us, then who could ever stop us
And if our God is with us, then what can stand against?