Válka tohoto světa

V ruce mám samopal. Okolo mě spousta lidí kteří jsou stejně oblečení. Nemůžu vidět ostře. Nevím moc kde jsem, ale uvědomuju si že všichni jdeme stejným krokem a všichni máme samopaly. Je nás v jedné řadě asi patnáct vedle sebe a za náma je asi dalších dvacet řad. Všechny kroky jdou ve stajném rytmu. Jdeme v ulici kde jsou staré a polorozpadlé baráky. Některé jsou oplocené, jiné zazděné. Jsme po celé šíři ulice. Uprostřed jsou koleje. Je celkem chladno. Asi těsně před začátkem zimy. Kouří se mi od pusy. Už vidím docela ostře, ale moje smysly jsou nějak otupené, připadám si jako bez citu. Někdy když se ráno probudím a mám v sobě takový zvláštní prázdný pocit na chvíli. Tak tak jsem se cítil ale bylo to o mnoho silnější. Asi nic neslyším. Je tu okolo tolik lidí, slyším jen naše kroky. Nějaká melodie mi zní v hlavě, ale víc nic. Jdem pořád dál a před náma se oběvují lidé. Moc nepoznávám tváře, už se stmívá a je jemná mlha. Najednou se mi zbraň v ruce, začne hýbat. Já nechci. Míří na ty lidi. Nemůžu to ovládnout. Moje tělo nemám pod kontrolou. Začínáme střílet. Všichni. Kulky se zavrtávají do oken zakrytých deskami. Kusy roztrhaných starých plakátů jsou všude. Kulky jsou všude. Vystřelené patrony dopadají na zem v tisících. Lidé před náma dopadají na zem mrtví. Někteří ještě nezemřeli, ale smrt mají v očích. Utíkají. Křičí. My střílíme dál. Nic nevnímám. Je to jako sen. Hodně zlý sen. Jsem v tom sám a nic nemůžu dělat. Jsou to lidská jatka. Vcházíme na  náměstí. Je tam spousta lidí. A my jdeme dál jako stroj. Bez slitování. Ale to ne! To jsou mí přátelé. Mí milovaní. Já střílím dál. Vidím jak padají k zemi. Všude je spousta krve a zoufalství. Tolik strachu a bezmoci na jednom místě. Už jen z toho pocitu bych se zbláznil. Ale já ani to nemůžu prožít. Jsem jen stroj. Jdu dál bezcitně střílím. Chodím přes mrtvoly. V uších pořád ta hudba. Není válečná. Není pochodová. Není romantická. Je v ní ale naděje. Nechápu to. To vše je tak beznadějné. Dělám něco co nechi. Zabíjím své přátelé. Nejde to ovlivnit. Jsem tak špatný? Ale v tenhle hrozný moment jsem uviděl jak můj kulomet míří k osobě. K té nejmilovanější. Já v té chvíli se snažím ze všech sil odvrátit. Ale tu moc nemůžu ovlivnit. Jsem v pasti. V ďáblovém sevření. Už to míří přímo na ni. Jsem na pokraji zhroucení. Vychází osudová kulka. Vnímám to tak dokonale. Zbraň najedou můžu zahodit. Jsem volný. Ale vidím to zpomaleně. To mě jěště více ničí. Kulka letí přímo k její hrudi. Ona se mi dívá do očí. Já ji. Tolik lásky a tolik bezmoci. Kulka projíždí tím tělem tak lehce. Vidím, že ji prolomila žebra. Pohled v jejich očích se mění. Už neslyším tu hudbu. Začínám vše vnímat reálně. Ale vnímám hlavně ji. Křičí. Není to jako když křičela u filmu. Nebo když byla naštvaná. Tohle je křik smrti. Svíjí se na zemi. Doběhl jsem k ní a začal ji objímat. Jako bych ji chtěl vrátit. Jako bych to chtěl vzít na sebe. Brečím. Řvu. Objímám ji. Jsem celý od krve. Ale teď už je pozdě. Už to nejde vzít zpět. Nevím co se to stalo. Nevím proč ze mě byl jenom stroj na zabíjení. Musím ji vrátit! Objímám ji tak silně. Musím ji snad umačkat. Ale teď už na tom nesejde. Nemám už nic. Ona bylo to poslední. Zavírám oči a pomalu začínám vzdávat život. On ze mně vyprchává, až nakonec ležím vedle ni jako, kdybych byl taky zastřelen. Začínám být tak klidný. Naprosto bez starostí. Snad jsem šťastný. Klid. Ticho. Tma.

Něco jemně slyším. Ta melodie. Opět hraje v mojí hlavě. Je to melodie naděje. Otvírám oči. Všechno je tak rozostřené. Něco držím v ruce. Je nás mnoho. Střílím. Všichni střílíme. Všichni zabíjíme. Je to tu znova. Opakuje se to. NE! Nemůžu to ovlivnit. Opět na ni mířím. Já nechci! Je to trest? Za co? Ne! Zmáčkl jsem spoušť. Kulka letí přímo na její srdce. Chci jí odpustit pohledem. Chci ji pohledem říct jak moc ji miluji. Pohledem chci vyjádřit, že se omlouvám. Jsem jen stroj na zabíjení. Teď to není úplně stejné jako předtím. Opět to vidím zpomaleně, ale tu melodii pořád slyším. Před ní skáče jakýsi muž. Kulka vletěla do jeho hrudníku. Nevím kdo to je. Ale musí nás hodně milovat když nám dává druhou naději. Když tu smrt vzal na sebe. Stojím tam nehybně ohromen tím co se právě děje. Kulka do něj vletěla, ale žádná krev. Neumřel. Něco ji říká. Stále stojím. Zbláznil jsem se snad? Otáčí se na mě a jde ke mě. Vidím v jeho očích nekonečnou lásku a mír. Přišel ke mně a říká zbav se toho. Teď mi došlo, že pořád držím samopal v ruce. Zahazuju ho. Otírá mi z rukou krev všech těch, které jsem zabil, kterým jsem ublížil, na které jsem byl zlý. Všechno mi odpustil. Všechno ze mě omyl. On tak sladkým, ale přitom hromovým a moudrým hlasem říká: "Já jsem ta Cesta. Já jsem naděje. Já jsem Láska." Není to vše co mi řekl, ale zbytek vám nemůžu říct. Bylo to směřovené výhradně mi a nidky na to nezapomenu Obejmul jsem ho a on mi v náručí zmizel. Je pryč, ale já jsem někdo jiný. Něco je jinak. Je tu nový začátek. Mám v sobě tolik radosti. Bežím k ní. Objímám ji. Brečím. Její vlasy tak voní. Jsme oba dva šťastní. Naplnění radostí a nadějí. Bylo nám to dáno. Prostě si nás vybral. Vybral si, že zrovna ji zachrání. Nevím proč, ale jsem mu strašně vděčný. Nebyl to sen.

Stuha.

Jde si ulicí. Spousta lidí okolo něj. Lidi s nim mluví. Znají ho. Střídají se okolo něj. On jen kráčí. Vidí svoji cestu jako oranžovou stuhu na zemi. A jeho kroky jdou klidně jede za druhým. Okolo něj je shon. Spousta lidí. V hlavě mu zní krásná melodie. Je tak spokojený. Co mu chybí. Slastně zavře oči a když je otevře...Všichni jsou pryč. Jen on sám jde po oranžové stužce v centru města. Posteskne si. Nasadí si sluchátka a jde dál.

Je v klubu. Okolo něj je spousta lidí. Oni tancují. Mluví s ním. Zpívají. Je to skvělé. On se raduje a tancuje s nima. Zpívá s nima. Lidí tam je narváno k prasknutí. Ruce už ani nemůže mít u těla. A tak je zdvihá. Všichni mají zdvižené ruce a smějí se. On opisuje oranžovou stuhu ve vzduchu dlaněma. Z radosti zavře oči a když je otevře je tam jen nahals hudba a stuha ve vzduchu. Lidé zmizeli.

Sedí u počítače. Píše mu asi patnáct lidí zároveň. On nestíhá všem odepisovat. Jednotlivé klávesy svítí oranžově. Vždy se rozsvítí. Když ji zmáčkne tak zhasne a rozsvítí se jiná. Prsty mu skáčou po klávesnici jako nikdy dřív. Na uších má sluchátka a poslouchá hudbu. Na chvíli se zasní do hudby a zavře oči. Když je otevře zjistí že si s nikým nepíše. Sedí sám u stolu a prstama si brnká do kláves do rytmu písničky.

Měl opravdu radost? Byla to hudba co ho porvázela? Lidi? Oblíbenost? Radost? Oranžová stužka?

Ráno otevře oči a hned nad sebou vidí oranžovou stužku. Je v pokoji sám. nejsou tam žádní lidí. Počítač je vypnutý. Ale stuha tam je. Lehce se vznáší. To je zajímavé. Najednou směřuje ke knihovně. On ji následuje. Stuha omotala knihu. Starou a tlustou. Začal v té knize číst. Jednotlivá slova začala oranžově svítit. Nemohl se od té doby odtrhnout. První začalo svítit slovo Ježíš. Pak spása. Pak radost. Po chvíli svítila ta kniha celá. Četl ji všude. Četl ji pořád.

Když šel ulicí, všude byli lidi, nemluvili s ním. Když byl v klubu byli tam. Mlčeli a tancovali. Na počítači byli online. Ale nepsali mu. Kde je oranžová stuha? Zmizela. Jediné vodítko zmizelo. Byl sám.

Zdánlivě. Začal si všímat, že sám nějak oranžově svítí. Po pár dnech doslova zářil. Svítil na metry daleko oranžovou barvou. Hudba byla všude. Lidi se s ním nebavili, ale nebyl sám. Ta cesta byla napsaná v něm. Radoval se. I když lidé to nemohli pochopit.

Sám to docela tak nechápe. Jen ví, že oranžová stuha už není všechno. Teď to vše má v srdci.

God's plan

Když začala nová škola zjistil jsem, že nemůžu dělat Fusion ve Frýdku-Místku. Celkem rána pro mě. No a tak jsem si říkal, paráda no, ale tak mohl bych třeba dělat Fusion v Ostravě. Ve čtvrtky mám čas. No, ale co se nestalo. Změnili nám rozvrh. Už i ve čtvrtrek máme do čtvrt na osm. Takže žádný Fusion v Ostravě. Nějakým způsobem mě to všechno odstřihává od Fsuionu a všech těch lidí. To je zajímavé že? Nemůžu dělat nic. Bůh to tak chce. Má plán. Je to těžké, ale mám naději. Vím, že se to děje z určitého důvodu. A tak na druhou stranu to je skvělé.

Apoštol Pavel. Ten dostal nějaký příkaz. A hned to dělal. Šel do měst a říkal lidem evangelium. Když někde byly zavřené dveře tak on se nezhroutil. Neřekl Bůh mě ničí. Neřekl Bůh mi neukazuje cestu. Bůh je proti mně. Řekl: "Aha, tak tady nemůžu jít. OK. Půjdu jinam." A bylo to všechno v pohodě. Tak ho beru jako příklad. Jsou věci v životě. Spousta věcí. Někdy se někdy zavírají dveře, ale zase někde otevírají. Musím je akorát najít. A tak ten zmatek co by to mohlo dělat v mojem životě mám hned uklizený a snažím se hledat cestu dál. Věřím že on mi ukáže cestu.

Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu,nespoléhej se na vlastní rozumnost.Na každém kroku snaž se jej poznávat,on sám tvé stezky urovná.  Přísloví 3,5-6 

Nová Éra?

Poslední rok a půl mého života mě Bůh nejvíce ovlivnil skrze Fusion. Díky němu jsem potkal skvělé přátelé. I ty nejlepší!! Poznal jsem svět zase o kousek více. Bůh mě mění. Ukazuje mi co je špatně v mém životě. Fusionem mě naučil spoustu věcí. Každé úterý. Celý den byl jen o Fusionu. Tolik společných chvil. Spousta stresů. Ale spousta krásných chvil. Všecko se točilo okolo Fusionu. Bylo to krásné.

Oni mě byli schopní rozbrečet!

Teď mi začne škola. Nevychází mi rozvrh. Bůh nechtěl abych v téhlé práci pokračoval. Nechápu proč. Ale Boha mnohdy nepochopíme. Ale přesto věřím, že on má plán. A že to co teď bude má v rukách. Málo lidí zůstalo v mém životě, kteří nemají nic společného s Fusionem. Začíná další období mého života. Bude mi smutno. Úterky budou těžké.

No není to skvělá banda?

Bylo tolik modliteb, aby mi vyšel rozvrh. A on nevyjde. Byl jsem na škole zkusit to ukecat. Modlil jsem se celý ráno předtím. Dny předtím. Nevyšlo. Co?? Jakto? Bůh má s mojim životem nový plán. Já se těším co to bude. Kam mě zavede. Možná to bude ještě těžší než si dokážu představit. Začíná nová éra. On má důvod proč to tak je. A proto jsem vděčný. On nepřipraví zkoušku co nemůžeme zvládnout. On pro mě chce to nejlepší. Všechno co se zatím dělo, i špatného, posunulo mě to dál. Můj život je v jeho rukách.

Za poslední rok a půl jsem se z dítětě stal někým jiným. Nejsem asi ještě dospělým. Ale nikdy jsem nechtěl vyrůst. Pak mi NĚKDO ukázal tenhle verš.

Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, myslel jsem jako dítě, měl jsem dětské názory, když jsem však dospěl, s dětinskými názory jsem se rozloučil. 1.Kor. 13:11

Každé životní období je krásné. Pokud máte tenhle smysl života. Mám strach z toho co přijde. Ale vím, že On mě vede. On je má skála. On je moje spasení!

Our God is greater, our God is stronger

God You are higher than any other
Our God is Healer, awesome and power
Our God, Our God... 

And if Our God is for us, then who could ever stop us
And if our God is with us, then what can stand against?

stalo se vám někdy, že jste žili?

stalo se vám někdy, že jste něco dělali, ale nedařilo se to a ani jste nevěděli proč? dělali jste třeba palačinky přesně podle návodu, ale pak byly moc suché, mos mastné, tlusté, moc sladké, trhavé nebo cokoliv?

stalo se vám někdy, že jste skládali puzzle a hledali jste kostečky které do sebe musí zapadnout? skrz ruce vám prošly stovky dílků, ale ani jeden nemohl přesně zapadnout? a přitom jste si byli naprosto jisti, že jste zkusili všechny dílky?

stalo se vám někdy, že jste měli naplánovaný výlet do posledního puntíku, tak aby výlet vyšel jak má a pak ste zjistili že cesta kterou jste si vybrali se opravuje? měli jste s sebou mapu, podle které se dalo jasně najít cestu, ale stejně jste bloudili?

stalo se vám někdy, že všechnno okolo vás fungovalo a vypadalo to skvěle, vy jste byli zdraví, oblíbení, talentovaní, znali jste cestu, ale přece jen bylo něco blbě, protože jste se nedokázali radovat naplno? protože palačinka byla moc tuhá? protože puzzle se nedá složit? protože jste i s mapou ztraceni?

už je šero. a na mapu nevidíte, na recept taky ne. a puzzle? to už vůbec. vemte do ruky baterku a jděte tmou s baterkou v ruce. rozsviťte temnotu.

8 day of Fusion central camp

Poslední den kempu. Začíná mi docházet, že to bude smutné se loučit. Ráno jsem už skoro nemohl vstát. Ráno jsme měli generálku. Znělo to fakt skvěle.

Pak jsme se museli sbalit a najíst a nacvičit divadlo a podobné věci. Ale jinak už jsme měli volný čas. Až do třičtvrtě na čtyři. Tak jsem kecal s lidma. Více jsme se mohli poznat. Měli jsme s sebou pejsička. A taky nějaké dítě. Je to úžasné, když vás chytne za prst. Máte takový pocit, že to prostě nemůže fungovat jen tak.

Pak začal koncert. I když jsem ráno už nemohl zpívat, ještě jsem to hecnul a zpívali jsme jako draci. Byl to skvělý koncert. Drama bylo tak směšné. Hodně jsem se bavil. Dokonce to naše vystoupení z workshopu bicích bylo ještě lepší.

 Na konci jsme tancovali náš camp dance. S Terkou na stole. Užili jsme si to jak nejvíc to šlo.  Po koncertě nastalo davové šílenství. Všichni ječeli, křičeli, objímali se, brečeli, loučili se. Začínala ta nejsmutnější část kempu. My češi se ještě určitě uvidíme, ale většinu američanů asi už na světě nepotkáme.

S Johnem jsme se moc nebavili za celý kemp, ale když jsem se s ním loučil, připadalo mi, že jsme něčím spojení, že nejsme jen známí. Bylo to zvláštní a smutné. Rozloučit se se všema a pak jít uklízet. Uklidili jsme celý sál. Věci natahali do auta. A pak se jedla pizza. Tak tu jsem si nedal. Ale povídal jsem si s Terkou. Strašně mi pomohla. Je skvělá. Pak jsme teda Vyjeli. Jel jsem s Jirkou. No a měli jsme nějaké problémy s autem. Začalo nám pískat kolo. A bylo nějak moc rozžhavené. Dofoukali jsme vzduch, ale nepomohlo to. Myslel jsem, že budem muset sundat kolo, ale po hovoru s majitelem auta jsme do kola párkrát bouchli, železnou tyčkou a bylo to na chvilku v pohodě. Prý to máí dělat. A tak jsem asi v jedenáct byl doma. Je to skvělé být doma. Ale strašně se mi stýská.

7 day of Fusion central camp

Poslední normální den kempu. Nejvíce jsme zkoušeli. Všechno je skoro připraveno. Večer poslední diskuzní skupina. To se mi bude hodně stýskat. Potom byla talent night. Vymysleli jsme si že opět vypijeme dvanáct litrů toho hnusného oranžového pítí, ale tentokrát za tři minuty. Bylo to určitě nejzajímavější číslo toho večera. A zvládli jsme to. Jenom zuzka to musela vyhodit no :/ Ale i tak to bylo skvělé!! S workshopem bicích jsme měli vystoupení.

Prý to bylo tak skvělé, že to musíme udělat na koncertě. To mě potěšilo. Po progrmau jsme hned začli chystat pódium pro zítřejší koncert. Bude to megaúžasné!

6 day of Fusion central camp

Nějak mě začal bolet levá noha. Mám na šlapkách puchýře.taková vcelku normální věc. Jenže ono to začlo bolet nějak moc. Měl jsem tam nějaký zánět. Takže jsem jel na chirurgii. Tam mi to rozstříhali a už to nebolí. Takže jsem celkem rád :) Téma večera byli superhrdinové.

Byl jsem superhrdina s tričkem naopak a dagtejpem napsaným "P" jako Pavel. No jinak fákt hodně cvičení. Na oběd jsem měl rizoto ze včerejšího večera. Dny jsou tak dlouhé a nabité, že mi to všechno splývá a nevím kdy se co stalo. Zážitků bylo spousta. A ještě bude. Dnešní večer byl, ale celkem speciální.

 Dneska byl labyrint. Po programu na labyrint odcházeli lidi po skupinkách a ta naše byla jako poslední. 

Američtí kamarádi hráli worshipy a já jsem se rozhodl, že ten čas strávím nějak jinak než jen čekáním. Začal jsem se modlit. Modlil jsem se za lidi co už na labyrint odešli, modlil jsem se za rodinu, za sebe. Byla to celkem zajímavá hodina. Potom se za mně začal modlit jeden z američanů a já jsem prostě začal brečet. Brečet štěstím, vděčností, že jsem mohl poznat Boha. Že jsem jeho. Že mě vede životem. Bylo to úžasné. Modlilo se za mně tolik lidí. 

Pak jsem odešel na labyrint. Znova jsem si uvědomil tolik věcí. Napsal jsem dopis Bohu. Vzalj sem si kytku která vystihuje velikost mé víry. Několik děcek si kytky sadili. Potom jsem se s Viki bavil o tom jsk jsem uvěřil a jak se dějou věci, které nejsou náhoda. Pak jsme se modlili. Zítra bude poslední normální den a pak koncert.

5 day of Fusion central camp

Dneska byl tématický den Ken a Barbie. Nebyl moc problém oblíknout se za Kena. Ale tolik růžové po hromadě v sále se prostě tak často nevidí. S workshopem bicích jsme vymyslelí úžasnou scénku na Talent night. Pak byly odpolední hry. Běhat boso v tělocvičně s puchýřema není dost dobrý nápad. Teď už nemůžu chodit skoro vůbec. Další blbá věc je, že jsem krásně mrvil songy v cambendu. Jsem nějaký nedobrý už. Možná unavený. Ale dobré zprávy jsou taky. Začali jsme dávat do kupy kapely na koncert a zní to skoro lépe než originál.

 Jsem z toho nadšený a písničky nemůžu vykopat z hlavy.  Na večeři bylo rizoto a jelikož zbylo, tak jsem si ho nechal odložit na zítřejší oběd. Aspoň budu mít co jíst. Už začínám být celkem vyčerpaný. A tím i moje nálada dneska byla taková polovičatá. 

Takže jdu spát a věřím, že Bůh má plán. Vím to. Vidím jak má celý kemp pod kontrolou a jak pracuje. Je to skvělé. To je asi to co mě nejvíc dobíjí. Mám pořád naději. Každý den novou lásku. Mimochodem o tom jsme se dneska hodně bavili i na večerním talku a na diskuzních skupinkách. Alternativí program byl rozdělený. A já jsem byl s kluma na lan-párty. Hráli jsme Call of Duty 2. Byla to sranda. A Rojo byl největší borec. No ale zítřek je brzy a já musím být OK. Tak už fičím.

4 day of Fusion central camp

 Po survivalu jsem vstával celkem obtížně, ale vstal jsem. Opět zkoušky sboru, který zní tak ohromně. Je to až neuvěřitelné. Lunch time. Opět problém. Nemůžu skoro nic co tady vaří. Jeli jsme s ondrou na prohlídku města, ale nikde nic nemají. V restaraci ve které jsme byli po prvé na nás nebyl servírky zrovna milé a tak jsme si řekli, že už tam nevkroočíme. Nakonec jsme našli restauraci kde mi udělali jídlo, a chutnalo to dobře. Za tu cenu to musí přece chutnat dobře. Odpolední hry měli američani na starost. To znamenalo jediné. 

Rojo a jeho 1100 balónků. (sám je nenapustil :D)

Owl a ROJO. Fajní chlapi :)

Vodní válka! Napusto se asi tisíc sto balónků s vodou a hráli jsme s tím hry a mrskali to po sobě prostě. Nakonec byli snad úplně všichni promočení. Bylo to skvělé. 

Večer Mirela opět vyprávěla své svědectví. Slyšel jsem to po třetí a pořád to je silné. Dnešek byl fajn den.

3 day of Fusion central camp

Tohle je totální svoboda. 

Dnešní den byl zajímavý. Jako ostatně každý, jenže tenhle byl jiný. Šli jsme na survival. Dostali jsme úkol. Když jsme ho splnili dostali jsme kousek mapy a šli jsme dál. Klasická hra. Jenže…První úkol bylo vypít dvanáct litrů hnusné, pomerančové, prdlavé vody z Tesca.

 Na to, že jsme si před tím nakoupili šest litrů Coly a měli asi dalších osm litrů vody to byla jinčí sranda teda. 

Pak  jsme se ztratili. Tak trochu. Řekli jsme si že si to užijeme a když už jsme tak blízko Mírova (Jedna z nejznámnějších věznic v česku, ze které utekl Kájínek) tak jsme tam došli a byli jsme přímo u brány do věznice. Zajímavý pocit. Pak za náma přijeli vedoucí a navedli nás na zprávnou cestu. Šli jsme asi dva kilometry zpět a tam jsem se dali jinou odbočkou. Šli jsme okolo obřího senníku a tak jsme na něj vylezli a skákali a málem to celé spadlo a tak. Byla to strašná prča. 

Bylo to úžasné.

Potom se začlo stmívat a přijeli vedoucí asi pěti autama že nás všechny poodvážejí. To bylo něco kolem půl jedenácté a tak nás to štvalo, že jsme si to nemohli užít víc. Ale nakonec jsme si to přece jen užili skvěle. Nevyhráli jsme, ale náš tým je prostě nej!! Celkem vymrtven jsem rychle usnul.

 

2 day of Fusion central camp

Dneska to bylo zase celkem peckovní den. Už jsme zpívali se sborem. Zní to úžasně. Na oběd jsem měl něco moc luxusního a drahého. Až jsem se cítil blbě. Po večeři jsem si krásně (spíš drsně a moji náladu to moc nezlepšilo, spíše zhoršilo) popovídal a vyzpovídal se, ale minul jsem zkoušku kapely a tak jsem nehrál na večerních chválách. To mě mrzelo. Ale potom jsem zjistil, že to je skvělý čas pro to, abych se modlil. Bylo mi o mnoho lépe. Pomalu začínám zjišťovat proč to všechno je tak jak to je. Pomáhal jsem ve Workshopu akustické kytary a bicích. Překládal jsem američanům a pomáhal učit. Celkem mě to baví. Matt (ten učí bicí) je skvělý týpek. V prosinci se sem přistěhovali z Colorada i s rodinou a jeho děcka jsou super! :) Teď jsem pomáhal s večerkou a nějak se nám zatoulaly dvě holky. Tak jsme je hledali všude možně, až jsme je našli. Mon sranda toto :D Ještě než půjdu spát zajdu raději omkrnout terén :D

1 day of Fusion central camp

Dneska přijely děcka. byl to skvělý čas. První chvály jsme hráli. Byl mezi námi cítit Bůh. Jsem za to vděčný.  Je nás tu něco málo přes sto. A po zamyšlení měl americký tým párty. Celebrating of day of independence. 

Jdu spát.

0 day of Fusion central camp

Dneska ráno jsem měl celkem na pilno. Spoustu věcí jsem musel napsat, vytisknout a zajistit. Potom jsem se sbalil na Fusion kemp. Přesně tady na tom to místě před rokem se to stalo. Díky téhle staré, komunistické ubytovně jsem ho měl možnost poznat. Zase je mi smutno. Zas a znova. Pořád se to vrací i když bych se rád začal smát. Pořád nemám chuť. Jako jo. Směju se. Bavím lidi. Ale nejsem uvnitř úplně šťastný. Škoda, že nemám foťák. Nafotil bych si to. Ať nikdy nezapomenu. Já ani tak nezapomenu. Nejde to. Letos je tu asi 12 američanů. Někteří, které jsem měl možnost už poznat, jsou skvělí. Modlitba od Beth mě celkem povzbudila. Jsem rád. Pódium a vůbec hlavní sál je už nachystaný. Ráno musíme nazkoušet s Campbendem písničky. A musíme dopřipravit celý objekt. Bude to MegaFusionLuxusní. Těším se. Nechce se mi smát, ale těším se.

Today in the morning I had lot of things to do. I had to write lot of things, to print them and provide it. Than i packed up things for Fusion camp. Exactly here, on this place before one year it hap end. Thankfully this old, communistic hostel i had possibility to meet him. Again i am sad. Again and again. Its coming back. I want to laugh, but i don't have mood for it. Okay, yes. I laugh. I enjoy people. But inside i am not fully happy. That's a pity i don't have some camera. I would take photos for remembering it. But i will not forget it. I can't. This year here are about twelve american people. Some of them, which i had possibility to meet them, are awesome. Prayer by Beth cheered me up. I am glad. Stage and main hall are prepared. In the morning we have to have rehearsal with camp bend. And we have to complete preparations in whole building. It will be Greater than. I am looking forward. I don't wanna laugh, but i am looking forward to it.

tři nože, spousta ran

byl to fajn den. ne že by se mi poslední dobou dařilo, ale měl jsem se fajn. už se stmívalo a já jsem si skákal a užíval hudby. chodil okolo. bavil se s lidmi a bylo to fajn. jenomže potom.. viděl jsem jak ten zlatavý mok vtéká přes její rty do pusy a v kelímku jemně ubývá. jasně je to normální věc. jenomže pro mě to bylo jako kdyby mi tím polknutím zarazila nůž do břicha. pevnost v kolenou se povolila. vzduch byl těžší. tep rychlejší. ono to nekončí. předává kelímek dál. tím i moc nad nožem v mém břiše. krev mi začala prosakovat přes tričko. kelímek má další. polyká. zároveň vytahuje nůž z mého břicha a bodá hned vedle první rány. je jich více. více bolesti v břiše. krev mě začala zahřívat z venku, ale ve vnitř se šířil chlad a zvláštní prázdno. nebyly to jen dvě rány. po chvíli už jsem se cítil jako cedník. krev mi valila z břicha. později jsem se dozvěděl že mě někdo jiný chce zabít protože o něm šířím pomluvy. říkala to má dobrá kamarádka. byla na mě tak milá. chtěla ušetřit bolesti a proto mi ten nůž z břicha nevytáhla, ale rovnou píchla další. hrozba zabití někým jiným mi nevadila už vůbec. to že jsem byl v životě neúspěšný bylo smutné, ale dalo se to přežít. poslední rána nožem, kterou jsem dostal byla za to, že jsem dělal něco a myslel jsem, že to je dobré, že lidi budou třeba jiní. i v tom jsem se mýlil. poslední ránu mi zasadily společně. začínal jsem cítit, že tady moje cesta končí. sotva začala. chlad vevnitř byl už velký na tolik, že jsem se začal klepat. krev na mých rukách, na mých nohách, na mém břichu byla tmavá a hustá. začínala zasychat. uchopil jsem první nůž a vyrval jsem si ho s řevem z břicha. nebylo to vůbec příjemné. zpětné zářezy na čepeli nože mě trhaly zevnitř. druhý a třetí nůž jsem vyrval naráz. krevzačala proudit rychleji ven z mého těla. už i ta krev utíkala pryč. věděl jsem že už není cesta zpět. snažil jsem se užít si aspoň poslední sekundy, ale už bylo pozdě. všechno končí. všechny lana co mě držely byly přeseknuté. svaly v mých rozklepaných nohách povolily a padl jsem na kolena. dál potom potupně hlavou na zem. neměl jsem ani sílu na to abych zavřel oči. viděl jsem jak se louže temně rudé krve zvětšovala. ležel jsem v tom. byla mi zima. bylo prázdno. už jsem se nezdvihl. lidi jako by mé bezvládné tělo neviděli. překračovali ho. užívali si dál. dělali všechno co do té chvíle. nevšimli si mrtvého. bylo jim to jedno. ani v tom umírání jsem nebyl dobrý.

Poslední rok

"Dneska ráno jsem se probudil s pocitem že jsem něco ztratil. Něco co mě doplňovalo. Dobíjelo. Dělalo mě šťastným. Ta ztráta mě postihla jen Malou věcí. Přestal jsem se smát. Chtěl jsem se na sebe usmát v zrcadle, ale nešlo to. Kdokoliv mě zkusil rozesmát odešel zklamaný, protože se mu to nepovedlo. Taková divná prázdnota ve mě. Ztráta jakýchkoliv pocitů. K večeru jsem zjistil, že už nemůžu ani plakat. Nemůžu být smutný.  Z toho všeho bych měl být celkem zdrcený, ale nejsem.

Zkoušel jsem to dále. Díval jsem se na nejsměšnější komedie, které mě vždycky rozesmály, ale nic. Díval jsem se na smutné filmy. Nic. Na romantické. ŽÁDNÝ POCIT.  Vtipy na internetu mě nerozesmály. Pohled na opuštěné štěňátka mě nerozesmutněl.

Pustil jsem si zprávy v televizi. Politici mě nenaštvali. Pohled na války mě nevedl do úzkosti. Můj pocit bez pocitu mě neznervózňoval.

Šel jsem ven. Chodil jsem jako bez duše. Něco ve mně nebylo. Zmizelo to z ničeho nic.

Chci to zpátky. Nechci mít takový nepocit každý den. Klidně ať jsem smutný, ale ono to nejde. Jsem prostě prázdný. Už ani tu prázdnotu nemůžu NENÁVIDĚT. NEJDE TO."


Včera jsme měli závěrečný koncert Fusionu. Bylo to celkem hektické. Měl jsem plán že za hodinu aparaturu rozložíme a nazvučíme. Pak budeme zkoušet s kapelou. Pak se sborem a potom budeme mít čas na to být spolu a jen se smát. Místo toho chybělo milion věcí.. a zvukařovi nefungovalo nic. začli jsme zvučit o tdvě hodiny později než jsem chtěl. a to stejně nešlo nazvučit všechno. V šest začínal koncert, ale to se teprve dávaly do provozu mikrofony. A stejně nefungovaly.

Začli jsme něco málo po šesté. První tóny? Děs. Pan zvukař někam odjel a všechno co nazvučil zase odzvučil před odejzdem. Nejelo do beden snad nic. Bicí ani kytary ani housle určitě ne. No myslím si že já, bez aparatury, bych to nazvučil lépe. Jirka si k tomu teda sedl a rozhodl se že to zkusí nazvučit sám. Takže první půlka koncertu byla děsná.

Jenže pak začala druhá. Začli jsme si my na pódiu více věřit. Začali jsme pařit. Bylo ještě spousta zmatků, ale my jsme si to stejně začali užívat.  Nakonec to byla skvělá pařba. Nevím jaký pocit z toho měli posluchači, ale pro nás to byl skvělý pocit. A moc jsme si to užili. Aspoň já teda jo.

Po koncertě jsme měli párky. Dort. Zabrečeli jsme si. Někteří nás Fusion od září opouští. Je to fakt škoda. Bude mi moc smutno. No, ale ta nostalgie brzy opadla a pak se začly házet dorty. Ne j'en že jsem na podiu propotil dvě trička, ale pak jsem byl celý sladký od dortu. No skvělé :D

Před rokem. Rokem a něco. Netušil jsem že něco jako Fusion existuje. Pak se mě někdo zeptal jestli to nechci dělat. A já jsem řekl proč ne bude to fajn.

Od té doby se můj život začal obracet vzhůru nohama. Největší změna byla že jsem začal žít s Bohem každý den. Začal jsem s ním žít fakt naplno. Ne jak před tím. Za to jsem nejvíc vděčný. 

První tři měsíce s Fusionem byl hektické. Spousta lidí. Spousta nových. Nikoho jsem neznal. Pak jsme ale o prázdninach s patnácti děckama jeli na kemp. A kemp byl skvělý zážitek. Brečel jsem. Brečel jsem kvůli sestře. Brečl jsem štěstím. Mám Tě rád, Sáro, ty gumo :D Ale Stala se jiná věc. Poznal jsem tam nejlepšího přítele. Tohle nebyla náhoda. Nevěřím na takové náhody. To byl něčí plán, že spolu budeme na pokoji. Že se potkáme. Že budeme mít tolik společného. NIkdo neříkejte že jsem měl štěstí, že jsem ho poznal, protože tohle není štěstí. Tohle byl něčí plán.

Od Září nás ve Fusionu zbyla jen hrstka. Měli jsme nějaké koncerty, které nebyly nějak slavné zatím no. Od ledna jsme začali pilně cvičit na turné s Karvinským Fusionem. Měli jsme víkendovku, kde jsme se tolik spřátelili s lidma se kterýma jsme mysleli, že si nikdy nesednem. No a turné bylo skvělé. Pět koncertů ,ve třech městech, za tři dny. Celkem náročné. Ale skvělé.

Po turné nám přibylo několik nových holek. Potom jsme odjeli na Fusiondary festival. Měli jsme další koncert s Karvinou. Převálcovali jsme tam společně všechny ostatní Fusiony. 

Přišlo těžší období. Ten, který mě tak inspiroval a ovlivnil a byl mým nejlepším přítelem odjel. Odjel na dlouho. Nechal mě v tom sám. Nemohl, nebo nemůžu  nikomu říct všechno. Se vším se svěřit. Nemůžu mu brečet na rameni. I když nikdy jsem to ani nedělal. Ale on stejně odjel.

Dal jsem na internet takové trapné video na sweetsenfest. Nějací kluci se do mě začli navážet.. jako ostatně dělají pořád, ale mně jsou celkem šumák. Ale stejně když se do mě naváželi nějakou chvíli tak jsem si řekl, že abych jim udělal radost tak to video smažu. Pak jsem na to ale zapoměl. No a do fusionu přišli noví kluci. Ten jeden mi říkal že našel Fusion díky tomuhle videu. Našel můj profil na youtube. Našel Fusion. Líbil se mu. Našel ho na internetu. A přišel. A vzal kámoše. A zpívali s náma na koncertech. Kvůli jednomu trapnému videu. TOHLE NENÍ NÁHODA!

Pomalu sezačal blížit konec roku. A s tím se nám nakupily koncerty. Hráli jsme na koncertě pro důchodce ve Frýdku-Místku. Měli jsme na pomoc pár lidí z karviné. Byl to parádní výkon, ale důchodci moc nepaří a tak to nevypadalo jako megashow. O tři dny později jsme pomáhali Karviné na koncertě v těšíně a ten byl suprovní. Na náměstí. Skvělá aparatura.

Byli jsme skvělí posledního půl roku pořád. Ale pořád jsme byli s Karvinou. Už to skoro vypadalo, že to sami ani neumíme. Včerejší koncert ale vyvrátil tyhle myšlenky. Koncert byl úžasný. Byli jsme tam sami. Jen Fusion Frýdek-Místek. Neměli jsme na to žádné granty. Neměli jsme dotace z evropské unie. Ani od nikoho. Pletli jsme z hovna bič jak říkal Jirka těsně před koncertem.

Teď je konec školního roku a spousta věcí se mění. Já mám jít studovat a nechat s tím vším. Já se nechci probouzet s pocitem ničeho celý život. Já Vás mám rád. Říkal jsem si co asi dělaly některé holky z Fusionu před tím než Fusion byl? Dělají s Fusionem pořád něco. Mají kamarády jen ve Fusionu. Teď jsem zjistil že to tak mám taky. Všichni moji přátelé jsou z Fusionu. Nebo s ním mají něco společného. Nebo aspoň většina mých přátel.

Teď toho mám nechat? Co mi zbyde? Já vím že mám jasný cíl ve svém životě. Znám ho. Ale neznám cestu po které do něj dojdu. Nechci skončit. Něco s tím budu muset udělat. Nemůžu Vás opustit. Tolik jste mi dali. Tolik jste mi vzali. Asi sami netušíte co. Netušíte co pro mě znamenáte. MÁM VÁS RÁD. JSTE MOJE DRUHÁ RODINA. Díky vám jsem si i se svoji rodinou bližší. i když ji díky vám je vídám méně. NEchci vás ztratit.

Druhá rodina - druhé všecko

V úterý fusion začal značně divně. Nikdo tam nebyl z děcek. Věci byly nachystané, ale my, vedoucí, jsme museli číst požární směrnice.

Potom petr začal hrát na klavír a začaly přicházet ze zadu děcka. Je tam taková komůrka, kde se všichni schovali. Začali říkat co pro ně znamená Fusion. Masírovali nám záda. Potom zpívali. Hráli divadlo. Házeli konfety.

Cvičili to týdny. Nechápu to. Rozbrečeli mě. Jsou to nejlepší lidi. Takovou bandu člověk nepotkává víckrát za život. Tolik jsem se v úterý nasmál. Tolikrát jsem se s nima objal. Tolik mi budete chybět.

Co když už od září nebudu chodit? Co když budu studovat v olomouci? Skoro si přeju ať mě nevezmou. Bylo by to potom lehké rozhodování. Takhle pře de mnou zatím stojí velké rohodování.

Mám vás opustit? Tolik jste mě naučili. Tolik jste mě změnili. Tolik pro mě znamenáte. Jste skvělí. Mám vás tak moc rád.

Poslední dobou všechno ztrácím. Všechno se mi vzdaluje. Vy jste moje druhá rodina. Za poslední rok se mi všechno obrátilo naruby. Skoro všichni mí přátele mají něco společného s fusionem. Můj život se točí jen okolo vás. Všechno vám přizpůsobuju. Nejlepšího přítele jsem našel díky Fusionu. Taky jsem ho ztratil. Já nechci ztartit i vás.

Příprava na kempy

V pondělí jsme měli v ostravě schůzku ohledně fusion kempů. A tak jsem jel večer k rychovi a makali jsme na nějakých věcech co tam musí být. Bylo to vyčerpávajicí. Začli jsme asi v sedm. Tak o půlnooci jsem si říkal, že už je celkem pozdě.

No v jednu už práci jistily bigškoy.

Ale ve dvě naše práce zdaleka neskončila.

Šli jsme spát později no.

Některé videa jsme předělávali třikrát. A ráno od desíti jsme pokračovali. A celou noc i den nás provázela písnička.