tři nože, spousta ran

byl to fajn den. ne že by se mi poslední dobou dařilo, ale měl jsem se fajn. už se stmívalo a já jsem si skákal a užíval hudby. chodil okolo. bavil se s lidmi a bylo to fajn. jenomže potom.. viděl jsem jak ten zlatavý mok vtéká přes její rty do pusy a v kelímku jemně ubývá. jasně je to normální věc. jenomže pro mě to bylo jako kdyby mi tím polknutím zarazila nůž do břicha. pevnost v kolenou se povolila. vzduch byl těžší. tep rychlejší. ono to nekončí. předává kelímek dál. tím i moc nad nožem v mém břiše. krev mi začala prosakovat přes tričko. kelímek má další. polyká. zároveň vytahuje nůž z mého břicha a bodá hned vedle první rány. je jich více. více bolesti v břiše. krev mě začala zahřívat z venku, ale ve vnitř se šířil chlad a zvláštní prázdno. nebyly to jen dvě rány. po chvíli už jsem se cítil jako cedník. krev mi valila z břicha. později jsem se dozvěděl že mě někdo jiný chce zabít protože o něm šířím pomluvy. říkala to má dobrá kamarádka. byla na mě tak milá. chtěla ušetřit bolesti a proto mi ten nůž z břicha nevytáhla, ale rovnou píchla další. hrozba zabití někým jiným mi nevadila už vůbec. to že jsem byl v životě neúspěšný bylo smutné, ale dalo se to přežít. poslední rána nožem, kterou jsem dostal byla za to, že jsem dělal něco a myslel jsem, že to je dobré, že lidi budou třeba jiní. i v tom jsem se mýlil. poslední ránu mi zasadily společně. začínal jsem cítit, že tady moje cesta končí. sotva začala. chlad vevnitř byl už velký na tolik, že jsem se začal klepat. krev na mých rukách, na mých nohách, na mém břichu byla tmavá a hustá. začínala zasychat. uchopil jsem první nůž a vyrval jsem si ho s řevem z břicha. nebylo to vůbec příjemné. zpětné zářezy na čepeli nože mě trhaly zevnitř. druhý a třetí nůž jsem vyrval naráz. krevzačala proudit rychleji ven z mého těla. už i ta krev utíkala pryč. věděl jsem že už není cesta zpět. snažil jsem se užít si aspoň poslední sekundy, ale už bylo pozdě. všechno končí. všechny lana co mě držely byly přeseknuté. svaly v mých rozklepaných nohách povolily a padl jsem na kolena. dál potom potupně hlavou na zem. neměl jsem ani sílu na to abych zavřel oči. viděl jsem jak se louže temně rudé krve zvětšovala. ležel jsem v tom. byla mi zima. bylo prázdno. už jsem se nezdvihl. lidi jako by mé bezvládné tělo neviděli. překračovali ho. užívali si dál. dělali všechno co do té chvíle. nevšimli si mrtvého. bylo jim to jedno. ani v tom umírání jsem nebyl dobrý.