Už je to dávno co jsem nemohl usnout při pomyšlení na ni. Už je to dávno co jsem chodil a myslel jen na ni. Už je to dávno co jsem míval motýlky v břiše když jsem ji viděl. Už je to dávno co se mi rozbušilo srdce když jsem ji poprve říkal: „mám Tě rád“. Už je to dávno co jsem čekal až skončí ve škole aboch spolu byli celé odpoledne. Už je to dávno co jsem ji poprvé uviděl. Už je to dávno co jsem se utápělv jejích očích. Už je to dávno co jsem ji dával první růži. Už je to dávno co se naše rty poprvé dotkly. Už je to dávno co jsem si přivoněl k jejím vlasům. Už je to dávno co jsme spolu protančili půlku noci. Už je to dávno co jsme chodili deštěm a nechávali na nás dopadat ty hřejivé letní kapky. Už je to dávno co jsem ji poprvé řekl promiň za to, že jsem ji ublížil. Už je to dávno když jsme si říkali o svých životech. Už je to dávno co jsem byl poprvé u ní doma. Už je to dávno co jsme spolu byli na Vánoce. Už je to dávno co jsem ji viděl v šatech na kole v západu slunce. Už je to dávno kdy se naše prsty brodily v řece. Už je to dávno co jsme se váleli na louce. Už je to dávno co jsme seděli hodiny a koukali se na západ slunce a mlčeli. Už je to dávno co jsme se poznali. Už je to dávno co jsme spolu poprvé jedli. Už je to dávno co jsme si dali novoroční pusu. Už je to dávno co To bolelo. Už je to dávno co jsem přišel znova a prosil za odpuštění. Už je to dávno co jsem brečel. Už je to dávno co jsem nenáviděl celý svět. Už je to dávno co po mě křičela. Už je to dávno co jsem to vzdal.
Moje cesta zčla od znova. Všechno se zhroutilo. Zdánlivě. Měl jsem, tam někde pod tou sutí prachu a ropadlého života, dobré základy. Začal jsem stavět znovu. Ne že by můj žvivot byl nějaký lepší. Asi má stejně mizivou cenu jako ten před tím. Možná jsem vyrostl. Z dítěte se pomalu stává někdo jiný. Možná to je smutné. Aleto je život. Každé období má svoje štěstí a svoje trápení. Vše co se děje mě připravuje na budoucí život. Na rodinu. Udělal jsem spoustu chyb. Ty chyby jsem udělal a měly smysl. Vím že je nemám dělat znovu. To co bylo, bylo. Nemá smysl všechno připomínat. Mám jasný cíl svého života. Bez něj bych bloudil. Nemám jasnou cestu, ale každým dnem ji kousek rozkryju. Už je to dávno co jsem si myslel že život je hračka. Život je hračka. Ale pro dospělé. Život je tak krásný. Byl stvořen pro to aby byl. Nic není ideální a je to těžké, ale je to krásné. Kdybych posledních pět let vystřihl kde bych byl teď? Žil bych ještě vůbec? Nebyl bych někde ufetovaný k smrti? Kdybych nenašel to na čem můj život stojí, odmaturoval bych? Sice jsem to udělal v září, alei tak. Udělal bych to? Poznal bych ty lidi co znám těď kdybych vystřihl jediný den ze svého života? Zjistil bych že vydělat peníze je těžké? A že peníze nevydrží? Zjistil bych že peníze nejsou nejdůležitější? Zjistil bych že člověk nemůže být věčné dítě? Zjistil bych že dokonce umím hrát na housle? Zjistil bych že některým lidem na mě záleží? Zjistil bych že bez mamky bych nežil? Zjistil bych že bez taťky bych se potácel životem jako nula? Brečel bych někdy štěstím? Že žiju? Že i dokonce taková nula jako já je někomu vzorem? Zjistil bych že svět není černobílý? Zjistil bych, že některé věci sám nezvládnu? Zjsitil bych že mi někteří lidé nebudou chybět? Zjistil bych že někteří mi budou chybět strašně moc? Kdybych je neznal? Co bych byl? Co byste byli vy kdybych nebyl? Všechno má vliv. Všechno má místo. Všechno má smysl. Něco kazí. Něco staví. Všechno něco dělá. Všechno ovlivňuje.
Lituji toho co jsem udělal lidem okolo mě. Lituji že jsem jim byl přítěží. Lituju že jsem jim kazil dny, týdny, roky. Ale nebral bych nic zpět. Všechno mě formuje.
Už je to dávno. Ale život žijeme právě ted!
Žádné komentáře:
Okomentovat