Všechno to začalo v polovině prázdin kdy jsem jel na týden na kemp. Přidělili mě k němu na pokoj. Však je jedno s kým bude na pokoji. Na první pohled byl úplně normální a tak jsme se pozdravili a každý jsme si šli svou cestou. Ráno jsme se potom potkali u snídaně a začali jsme zjišťovat že máme mnoho společnéeho. Hlavní věc byla, že oba máme bezlepkovou dietu. To jsem ještě netušil že mi to změní život.
Trávili jsme spolu spoustu času. Ale byl to kempový kamarád. Po kempu jsme se už neviděli. Po pár týdnech jsem si na něj zase vzpoměl. Šli jsme spolu ven. Párkrát. Byl jsem u něj doma. Hráli jsme Wii. Vařili jsme mexické rizoto. Jedli jsme bezlepkové muffiny. Blbli jsme v tescu. Po nocích jsme běhali lidem okolo baráku a špehovali. Povídali si. Bili jsme se…dobrá tedy.. On zbil mne. Hráli jsme spolu písničky. Byli jsme na plesech. Pili jsme colu. Pili jsme kávu ve Starbucks. Pili a jedli jsme v McDonalld’s. Dělali prank calls. Modlili jsme se spolu. Četli Bibli spolu. Čekali na maturitu společně. Prali se za jízdy po dálnici. Probrali jsme tolik věci. Tolikrát mě povzbudil. Tolik toho změnil. Žárlil jsem na něj. Teď mu nejvíc přeju to, co ho čeká.
No a bylo toho o mnoho víc. Tuhle osobu jsem si oblíbil tak moc. Nečekal jsem, že mi někdo může tak moc ovlivnit život, za tak krátkou dobu. Není vůbec dospělý. Je to děcko. Ale je skvělý. Jsem nesmírně rád že jsem ho mohl poznat. Nevím co bych bez něj dělal.
Celé to byla jedna velká bromance.
Dnes brzy ráno odletěl. Bude studovat. Bude každý den s jeho vyvolenou. Bude se radovat. Taky se budu radovat, ale asi ne teď hned. Tím končí desetiměsíční etapa mého života. Asi ta co mě nejvíce poznamenala. Už nikdy nebudu to co dřív. Všechno se mění. A všechno končí. Konce jsou smutné.
I miss You and I love You, bro.
Žádné komentáře:
Okomentovat