Olomouc: Den dvě

Dnešní ráno začínalo později u mé náhradní rodiny. Vstával jsem v sedm. V poklidu jsem se nasnídal a vyrazil jsem do víru velkoměsta. Ve městě jsem měl ještě čas tak jsem se učil  na náměstí u obří želvy.

Dějiny hudby jsou delší a větší, než jsem čekal.

No a poté jsem vyrazil na místo zkoušek. Všichni psali test, jenom já ne. To mě celkem znervózňovalo, ale já jsem jej už psal před čtrnácti dny a tak jsem byl zase celkem v pohodě.

Na řadě jsem byl jako druhý. Ve zkušební komisi tři muži. No to bude zajímavé. Hraju na housle, tleskám rytmy, zpívám Adele, ale oni chtějí lidovku. Okolo Frýdku cestička to jistí. Dávají mi na klavír tóny a já mám zpívat. Povídal jsem jim o Fusionu. Povídal jsem jim že teď poslochám Rockyho Leona. A mladík s dredama říká: "Jó, toho znám, ten je dobrý." - měl dready tak jsem tušil, že by to mohl už někdy slyšet :)

No a pak jsem šel zase za děckama. Naše cesty jsou u konce. Pojedeme domů. 

Olomouc je jako Narnie. Je skvělá. Spousta zajímavostí. Truhly, které se dají otevřít a najít poklad. Průchody ze země do jiné země. Spousta krásné přírody. A historie. Spousta kouzel...