tři nože, spousta ran

byl to fajn den. ne že by se mi poslední dobou dařilo, ale měl jsem se fajn. už se stmívalo a já jsem si skákal a užíval hudby. chodil okolo. bavil se s lidmi a bylo to fajn. jenomže potom.. viděl jsem jak ten zlatavý mok vtéká přes její rty do pusy a v kelímku jemně ubývá. jasně je to normální věc. jenomže pro mě to bylo jako kdyby mi tím polknutím zarazila nůž do břicha. pevnost v kolenou se povolila. vzduch byl těžší. tep rychlejší. ono to nekončí. předává kelímek dál. tím i moc nad nožem v mém břiše. krev mi začala prosakovat přes tričko. kelímek má další. polyká. zároveň vytahuje nůž z mého břicha a bodá hned vedle první rány. je jich více. více bolesti v břiše. krev mě začala zahřívat z venku, ale ve vnitř se šířil chlad a zvláštní prázdno. nebyly to jen dvě rány. po chvíli už jsem se cítil jako cedník. krev mi valila z břicha. později jsem se dozvěděl že mě někdo jiný chce zabít protože o něm šířím pomluvy. říkala to má dobrá kamarádka. byla na mě tak milá. chtěla ušetřit bolesti a proto mi ten nůž z břicha nevytáhla, ale rovnou píchla další. hrozba zabití někým jiným mi nevadila už vůbec. to že jsem byl v životě neúspěšný bylo smutné, ale dalo se to přežít. poslední rána nožem, kterou jsem dostal byla za to, že jsem dělal něco a myslel jsem, že to je dobré, že lidi budou třeba jiní. i v tom jsem se mýlil. poslední ránu mi zasadily společně. začínal jsem cítit, že tady moje cesta končí. sotva začala. chlad vevnitř byl už velký na tolik, že jsem se začal klepat. krev na mých rukách, na mých nohách, na mém břichu byla tmavá a hustá. začínala zasychat. uchopil jsem první nůž a vyrval jsem si ho s řevem z břicha. nebylo to vůbec příjemné. zpětné zářezy na čepeli nože mě trhaly zevnitř. druhý a třetí nůž jsem vyrval naráz. krevzačala proudit rychleji ven z mého těla. už i ta krev utíkala pryč. věděl jsem že už není cesta zpět. snažil jsem se užít si aspoň poslední sekundy, ale už bylo pozdě. všechno končí. všechny lana co mě držely byly přeseknuté. svaly v mých rozklepaných nohách povolily a padl jsem na kolena. dál potom potupně hlavou na zem. neměl jsem ani sílu na to abych zavřel oči. viděl jsem jak se louže temně rudé krve zvětšovala. ležel jsem v tom. byla mi zima. bylo prázdno. už jsem se nezdvihl. lidi jako by mé bezvládné tělo neviděli. překračovali ho. užívali si dál. dělali všechno co do té chvíle. nevšimli si mrtvého. bylo jim to jedno. ani v tom umírání jsem nebyl dobrý.

Poslední rok

"Dneska ráno jsem se probudil s pocitem že jsem něco ztratil. Něco co mě doplňovalo. Dobíjelo. Dělalo mě šťastným. Ta ztráta mě postihla jen Malou věcí. Přestal jsem se smát. Chtěl jsem se na sebe usmát v zrcadle, ale nešlo to. Kdokoliv mě zkusil rozesmát odešel zklamaný, protože se mu to nepovedlo. Taková divná prázdnota ve mě. Ztráta jakýchkoliv pocitů. K večeru jsem zjistil, že už nemůžu ani plakat. Nemůžu být smutný.  Z toho všeho bych měl být celkem zdrcený, ale nejsem.

Zkoušel jsem to dále. Díval jsem se na nejsměšnější komedie, které mě vždycky rozesmály, ale nic. Díval jsem se na smutné filmy. Nic. Na romantické. ŽÁDNÝ POCIT.  Vtipy na internetu mě nerozesmály. Pohled na opuštěné štěňátka mě nerozesmutněl.

Pustil jsem si zprávy v televizi. Politici mě nenaštvali. Pohled na války mě nevedl do úzkosti. Můj pocit bez pocitu mě neznervózňoval.

Šel jsem ven. Chodil jsem jako bez duše. Něco ve mně nebylo. Zmizelo to z ničeho nic.

Chci to zpátky. Nechci mít takový nepocit každý den. Klidně ať jsem smutný, ale ono to nejde. Jsem prostě prázdný. Už ani tu prázdnotu nemůžu NENÁVIDĚT. NEJDE TO."


Včera jsme měli závěrečný koncert Fusionu. Bylo to celkem hektické. Měl jsem plán že za hodinu aparaturu rozložíme a nazvučíme. Pak budeme zkoušet s kapelou. Pak se sborem a potom budeme mít čas na to být spolu a jen se smát. Místo toho chybělo milion věcí.. a zvukařovi nefungovalo nic. začli jsme zvučit o tdvě hodiny později než jsem chtěl. a to stejně nešlo nazvučit všechno. V šest začínal koncert, ale to se teprve dávaly do provozu mikrofony. A stejně nefungovaly.

Začli jsme něco málo po šesté. První tóny? Děs. Pan zvukař někam odjel a všechno co nazvučil zase odzvučil před odejzdem. Nejelo do beden snad nic. Bicí ani kytary ani housle určitě ne. No myslím si že já, bez aparatury, bych to nazvučil lépe. Jirka si k tomu teda sedl a rozhodl se že to zkusí nazvučit sám. Takže první půlka koncertu byla děsná.

Jenže pak začala druhá. Začli jsme si my na pódiu více věřit. Začali jsme pařit. Bylo ještě spousta zmatků, ale my jsme si to stejně začali užívat.  Nakonec to byla skvělá pařba. Nevím jaký pocit z toho měli posluchači, ale pro nás to byl skvělý pocit. A moc jsme si to užili. Aspoň já teda jo.

Po koncertě jsme měli párky. Dort. Zabrečeli jsme si. Někteří nás Fusion od září opouští. Je to fakt škoda. Bude mi moc smutno. No, ale ta nostalgie brzy opadla a pak se začly házet dorty. Ne j'en že jsem na podiu propotil dvě trička, ale pak jsem byl celý sladký od dortu. No skvělé :D

Před rokem. Rokem a něco. Netušil jsem že něco jako Fusion existuje. Pak se mě někdo zeptal jestli to nechci dělat. A já jsem řekl proč ne bude to fajn.

Od té doby se můj život začal obracet vzhůru nohama. Největší změna byla že jsem začal žít s Bohem každý den. Začal jsem s ním žít fakt naplno. Ne jak před tím. Za to jsem nejvíc vděčný. 

První tři měsíce s Fusionem byl hektické. Spousta lidí. Spousta nových. Nikoho jsem neznal. Pak jsme ale o prázdninach s patnácti děckama jeli na kemp. A kemp byl skvělý zážitek. Brečel jsem. Brečel jsem kvůli sestře. Brečl jsem štěstím. Mám Tě rád, Sáro, ty gumo :D Ale Stala se jiná věc. Poznal jsem tam nejlepšího přítele. Tohle nebyla náhoda. Nevěřím na takové náhody. To byl něčí plán, že spolu budeme na pokoji. Že se potkáme. Že budeme mít tolik společného. NIkdo neříkejte že jsem měl štěstí, že jsem ho poznal, protože tohle není štěstí. Tohle byl něčí plán.

Od Září nás ve Fusionu zbyla jen hrstka. Měli jsme nějaké koncerty, které nebyly nějak slavné zatím no. Od ledna jsme začali pilně cvičit na turné s Karvinským Fusionem. Měli jsme víkendovku, kde jsme se tolik spřátelili s lidma se kterýma jsme mysleli, že si nikdy nesednem. No a turné bylo skvělé. Pět koncertů ,ve třech městech, za tři dny. Celkem náročné. Ale skvělé.

Po turné nám přibylo několik nových holek. Potom jsme odjeli na Fusiondary festival. Měli jsme další koncert s Karvinou. Převálcovali jsme tam společně všechny ostatní Fusiony. 

Přišlo těžší období. Ten, který mě tak inspiroval a ovlivnil a byl mým nejlepším přítelem odjel. Odjel na dlouho. Nechal mě v tom sám. Nemohl, nebo nemůžu  nikomu říct všechno. Se vším se svěřit. Nemůžu mu brečet na rameni. I když nikdy jsem to ani nedělal. Ale on stejně odjel.

Dal jsem na internet takové trapné video na sweetsenfest. Nějací kluci se do mě začli navážet.. jako ostatně dělají pořád, ale mně jsou celkem šumák. Ale stejně když se do mě naváželi nějakou chvíli tak jsem si řekl, že abych jim udělal radost tak to video smažu. Pak jsem na to ale zapoměl. No a do fusionu přišli noví kluci. Ten jeden mi říkal že našel Fusion díky tomuhle videu. Našel můj profil na youtube. Našel Fusion. Líbil se mu. Našel ho na internetu. A přišel. A vzal kámoše. A zpívali s náma na koncertech. Kvůli jednomu trapnému videu. TOHLE NENÍ NÁHODA!

Pomalu sezačal blížit konec roku. A s tím se nám nakupily koncerty. Hráli jsme na koncertě pro důchodce ve Frýdku-Místku. Měli jsme na pomoc pár lidí z karviné. Byl to parádní výkon, ale důchodci moc nepaří a tak to nevypadalo jako megashow. O tři dny později jsme pomáhali Karviné na koncertě v těšíně a ten byl suprovní. Na náměstí. Skvělá aparatura.

Byli jsme skvělí posledního půl roku pořád. Ale pořád jsme byli s Karvinou. Už to skoro vypadalo, že to sami ani neumíme. Včerejší koncert ale vyvrátil tyhle myšlenky. Koncert byl úžasný. Byli jsme tam sami. Jen Fusion Frýdek-Místek. Neměli jsme na to žádné granty. Neměli jsme dotace z evropské unie. Ani od nikoho. Pletli jsme z hovna bič jak říkal Jirka těsně před koncertem.

Teď je konec školního roku a spousta věcí se mění. Já mám jít studovat a nechat s tím vším. Já se nechci probouzet s pocitem ničeho celý život. Já Vás mám rád. Říkal jsem si co asi dělaly některé holky z Fusionu před tím než Fusion byl? Dělají s Fusionem pořád něco. Mají kamarády jen ve Fusionu. Teď jsem zjistil že to tak mám taky. Všichni moji přátelé jsou z Fusionu. Nebo s ním mají něco společného. Nebo aspoň většina mých přátel.

Teď toho mám nechat? Co mi zbyde? Já vím že mám jasný cíl ve svém životě. Znám ho. Ale neznám cestu po které do něj dojdu. Nechci skončit. Něco s tím budu muset udělat. Nemůžu Vás opustit. Tolik jste mi dali. Tolik jste mi vzali. Asi sami netušíte co. Netušíte co pro mě znamenáte. MÁM VÁS RÁD. JSTE MOJE DRUHÁ RODINA. Díky vám jsem si i se svoji rodinou bližší. i když ji díky vám je vídám méně. NEchci vás ztratit.

Druhá rodina - druhé všecko

V úterý fusion začal značně divně. Nikdo tam nebyl z děcek. Věci byly nachystané, ale my, vedoucí, jsme museli číst požární směrnice.

Potom petr začal hrát na klavír a začaly přicházet ze zadu děcka. Je tam taková komůrka, kde se všichni schovali. Začali říkat co pro ně znamená Fusion. Masírovali nám záda. Potom zpívali. Hráli divadlo. Házeli konfety.

Cvičili to týdny. Nechápu to. Rozbrečeli mě. Jsou to nejlepší lidi. Takovou bandu člověk nepotkává víckrát za život. Tolik jsem se v úterý nasmál. Tolikrát jsem se s nima objal. Tolik mi budete chybět.

Co když už od září nebudu chodit? Co když budu studovat v olomouci? Skoro si přeju ať mě nevezmou. Bylo by to potom lehké rozhodování. Takhle pře de mnou zatím stojí velké rohodování.

Mám vás opustit? Tolik jste mě naučili. Tolik jste mě změnili. Tolik pro mě znamenáte. Jste skvělí. Mám vás tak moc rád.

Poslední dobou všechno ztrácím. Všechno se mi vzdaluje. Vy jste moje druhá rodina. Za poslední rok se mi všechno obrátilo naruby. Skoro všichni mí přátele mají něco společného s fusionem. Můj život se točí jen okolo vás. Všechno vám přizpůsobuju. Nejlepšího přítele jsem našel díky Fusionu. Taky jsem ho ztratil. Já nechci ztartit i vás.

Příprava na kempy

V pondělí jsme měli v ostravě schůzku ohledně fusion kempů. A tak jsem jel večer k rychovi a makali jsme na nějakých věcech co tam musí být. Bylo to vyčerpávajicí. Začli jsme asi v sedm. Tak o půlnooci jsem si říkal, že už je celkem pozdě.

No v jednu už práci jistily bigškoy.

Ale ve dvě naše práce zdaleka neskončila.

Šli jsme spát později no.

Některé videa jsme předělávali třikrát. A ráno od desíti jsme pokračovali. A celou noc i den nás provázela písnička.

Fusion Den

Dneska jsem vstával do práce na pět. Takže opšt hnusné probuzení. Ale práce utekla kupodivu celkem rychle a bez větších problémů :) Pak jsem se doma naobědval a vyrazil vzhůru do nebezpečí.

Na nádraží jsem došel opět jako poslední a celý fusion už tam čekal. Jeli jsme na koncertdo Českého Těšína. Koncert byl skvělý až na moje sólo kde jsem popletl text. Desetkrát. Ale nikdo si určitě nevšiml :)

Foto by: Klára Hlavačka, Fajny koncert to byl :)

Po koncertě se nás pár, většina z Frýdku a Kamča k tomu, odebéřalo do Ostravy na koncert Tensingu. Bylo mi fakt líto že nás nemohlo jet víc. :/ I miss you [Fusion] so bad.

Foto by: Klára Hlavačka, Je to "L" ta Pája :D

No tak jsme to vzali přes karolínu. Nuda.

Koncert byl běsný. Já jsem teda lítal po podiu a naatáčel, ale i tak ho měli tensingáři luxusní (už jsou skoro tak dobří jako Fusion - ale taky je máme moc rád :)) Zas ejsem viděl staré známé tolik milované tváře. Jsem fakt rád že jsem tam jel.

Tadyk toto moje oblíbená Pirinka zpívá. :)

Po koncertš opšět Koralína. Ale teď už to byla sranda. Bezedný kelímek z KFC a k tomu devět brček. To zmizelo za pšt vteřin když jsme to sosali :D Pak ám zrušili bezedný kelímek a dali nám tam dno. No a bylo po srandě.

Fičeli jsme na vlak a tam jsme si z něj udělali tramvaj s tyčkama za které se dá držet :D

Jak říkám: Škoda, že nás nejelo více ://

Ve frýdku jsme si ještě chvilku povídali. Mno byl to skvěle a náročně strávený den. Spotil jsem se durch asi dvacetosmkrát. Megakentus toto.

Mám Vás moc moc moc moc rád Fusione F-M, Fusione Karviná, Fusione Havířov a v neposlední řadě ti poslední - Tensing.  Co bych si bez vás počal?

Foto by: Klára Hlavačka

Okovy.

Je okolo něj tolik lidí. Pořád se něco děje. Spousta věcí vychází. Ale. Ta jedna osoba. ta jediná. Ta mu chybí. Ta ho ničí a ani to neví.. Bez té není nic jako by mohlo.. Je sám. Sám se sebou spoutaný v sobě. Musí rozřezat ty provazy. Sundat okovy z nohou a být zase volný. Bude to bolet. Ale jinak to asi nepůjde. Jen se může dál trápit.

Skoro f klidu den.

Dneska jsem vstával opět ve čtyři abych mohl dělat v kauflandu doplňování zeleniny pro důchodce.

V sedm jsem skončil, ale důchodců jsem se nezbavil. Měli jsme s Fusionem koncert pro důchodce :)

Bál jsem se že něco pokazíme, ale bylo to skvělé, úžasné a všecko. Díky Fusione. Mám Vás rád. I Karvinou :)Která nám s tím pomohla :)

O nějaké pauze jsem se šel projít deštěm a uvědomil jsem si spoustu důležitých věcí. I těch smutných.

Pak jsem měl i skvěle strávené odpoledne.

No Paráda den. Až na pár věcí co jsou pro mě těžké. Kdyby nebyly tak to byl hoooodně f klidu den. Jdu spát.

My first loop

Zjistil jsem geniální program a dělám looping. Dneska jsem se s tím více seznámil. Tady je video :)

Není to nejlepší, ale tak mrkněte no :)

Olomouc: Den dvě

Dnešní ráno začínalo později u mé náhradní rodiny. Vstával jsem v sedm. V poklidu jsem se nasnídal a vyrazil jsem do víru velkoměsta. Ve městě jsem měl ještě čas tak jsem se učil  na náměstí u obří želvy.

Dějiny hudby jsou delší a větší, než jsem čekal.

No a poté jsem vyrazil na místo zkoušek. Všichni psali test, jenom já ne. To mě celkem znervózňovalo, ale já jsem jej už psal před čtrnácti dny a tak jsem byl zase celkem v pohodě.

Na řadě jsem byl jako druhý. Ve zkušební komisi tři muži. No to bude zajímavé. Hraju na housle, tleskám rytmy, zpívám Adele, ale oni chtějí lidovku. Okolo Frýdku cestička to jistí. Dávají mi na klavír tóny a já mám zpívat. Povídal jsem jim o Fusionu. Povídal jsem jim že teď poslochám Rockyho Leona. A mladík s dredama říká: "Jó, toho znám, ten je dobrý." - měl dready tak jsem tušil, že by to mohl už někdy slyšet :)

No a pak jsem šel zase za děckama. Naše cesty jsou u konce. Pojedeme domů. 

Olomouc je jako Narnie. Je skvělá. Spousta zajímavostí. Truhly, které se dají otevřít a najít poklad. Průchody ze země do jiné země. Spousta krásné přírody. A historie. Spousta kouzel...

Olomouc: Den jedna

Dneska jsem vstával ve čtyři abych stihl ráno vlak v pět do Olomouce. Sbalil jsem si půl kila buchty, kytaru a housle a vyrazil jsem. V autobuse jsem se ještě stále učil monolog na přijímačky dramaterapii. Když jsem do olomouce dorazil bylo půl šesté ráno. V tolik hodin nevstávám ani rádno do školy. A to už jsem byl v Olomouci.

Ráno byla zima, bylo zataženo a sychravo. Ale hned jsem si zašel na náměstí.

Pak jse dorazil na místo kde probíhal test. Byl jsem tam skoro s hodinovým předstihem. U testu jsem si byl jistý minimálně padesáti procenty svých odpvědí. Ostatní jsem tušil, nebo tipoval. Takže jsem spokojený.

Potom jsme měli jit na praktickou zkoušku. Můj monolog se těšil, až si ho bude porota vychutnávat. Podle abecedy jsem měl jít první, ale nakonec jsem šel pátý. Měl jsem malý výpadek, ale opět jsem byl spokojený. :) Na řadu přišla improvizace. Hrát zaseknutí ve výtahu společně s dvěma holkama nebylo tak hrozné. Opět spokojenost.

Káťa,  kterou jsem poznal na přijímačkách na JAMU tam byla taky. Tak jsem na ni čekal. Když jsem tam pak seděl seznámil jsem se s dalšími lidmi. S Barčou a Markem. Po zkouškách jsme šli k číňanovi na jídlo a dali si zmrzku v mekáči.

Náš následujicí plán byl projít celičkou Olomouc. Vylezli jsme na nějaké vysoké věže. Kde jsem si zahrál na kytaru a byl tam ohromný výhled na to krásné, historické město.

Šli jsme křivolakýma uličkama. Sešli jsme pár schodů průchodem do jiného světa. Z ničeho nic jsme místo ve městě byli v parku kde byl klid, tekla řeka, ptáci zpívali a lidi se radovali z života.

Pak jsme šli další kus na nákup. Pak jsme se vrátili do bytu, kde jsme si zjistili na internetu odjezdy autobusů a opět jsme vyrazili. Už jsme šli jen chvíli a já jsem se od těch dvou odpojil. Sám jsem jel pryč z historického centra ke známým, kteří mi poskytli azyl. Díky za ně :)

Teď už se jen budu učit na zítřeší zkoušky z hudebních schopností, dovedností a znalostí. Se znalostmi bude menší problém..

Tak uvidíme zítra.

Rocky Leon

Včera jsem byl na koncertě úžasného Rockyho Leona. Vůbec to nebyly vyhozené peníze. Nejvíc zajímavé je, jak lidi nerozumí tomu co říká ale křičí jakoby souhlasili. V jedné chvíli rocky jen mumlal a lidi křičeli. Smál se a říkal: "You are so sweet." Mně přišli spíše hloupí než sladcí. A zhulení a opilí. To mi bylo líto. Lidi neocení jakou dělá hudbu. Ale prostě jsou v rauši. Lidi si myslí že když hulí tak jsou borci a že si večer užijou více, než bez hulení. Že se musí opít na to aby se mohli dobře bavit. Lidi vůbec neví jak je svět krásný. Ochuzují se. Je to škoda. Pro ně. A mně tím obztěžují že si nemůžu vychutnat chvíle pořádně, protože musím dýchat smrad z marihuany.

Ale i přes to všechno. Byl to skvělý zážitek. Tady je video.

Už je to dávno

Už je to dávno co jsem nemohl usnout při pomyšlení na ni. Už je to dávno co jsem chodil a myslel jen na ni. Už je to dávno co jsem míval motýlky v břiše když jsem ji viděl. Už je to dávno co se mi rozbušilo srdce když jsem ji poprve říkal: „mám Tě rád“.  Už je to dávno co jsem čekal až skončí ve škole aboch spolu byli celé odpoledne. Už je to dávno co jsem ji poprvé uviděl. Už je to dávno co jsem se utápělv jejích očích. Už je to dávno co jsem ji dával první růži. Už je to dávno co se naše rty poprvé dotkly. Už je to dávno co jsem si přivoněl k jejím vlasům. Už je to dávno co jsme spolu protančili půlku noci. Už je to dávno co jsme chodili deštěm a nechávali na nás dopadat ty hřejivé letní kapky. Už je to dávno co jsem ji poprvé řekl promiň za to, že jsem ji ublížil. Už je to dávno když jsme si říkali o svých životech. Už je to dávno co jsem byl poprvé u ní doma. Už je to dávno co jsme spolu byli na Vánoce. Už je to dávno co jsem ji viděl v šatech na kole v západu slunce. Už je to dávno kdy se naše prsty brodily v řece. Už je to dávno co jsme se váleli na louce. Už je to dávno co jsme seděli hodiny a koukali se na západ slunce a mlčeli. Už je to dávno co jsme se poznali. Už je to dávno co jsme spolu poprvé jedli. Už je to dávno co jsme si dali novoroční pusu. Už je to dávno co To bolelo. Už je to dávno co jsem přišel znova a prosil za odpuštění. Už je to dávno co jsem brečel. Už je to dávno co jsem nenáviděl celý svět. Už je to dávno co po mě křičela. Už je to dávno co jsem to vzdal.

Moje cesta zčla od znova. Všechno se zhroutilo. Zdánlivě. Měl jsem, tam někde pod tou sutí prachu a ropadlého života, dobré základy. Začal jsem stavět znovu. Ne že by můj žvivot byl nějaký lepší. Asi má stejně mizivou cenu jako ten před tím. Možná jsem vyrostl. Z dítěte se pomalu stává někdo jiný. Možná to je smutné. Aleto je život. Každé období má svoje štěstí a svoje trápení. Vše co se děje mě připravuje na budoucí život. Na rodinu. Udělal jsem spoustu chyb. Ty chyby jsem udělal a měly smysl. Vím že je nemám dělat znovu. To co bylo, bylo. Nemá smysl všechno připomínat. Mám jasný cíl svého života. Bez něj bych bloudil. Nemám jasnou cestu, ale každým dnem ji kousek rozkryju. Už je to dávno co jsem si myslel že život je hračka. Život je hračka. Ale pro dospělé. Život je tak krásný. Byl stvořen pro to aby byl. Nic není ideální a je to těžké, ale je to krásné. Kdybych posledních pět let vystřihl kde bych byl teď? Žil bych ještě vůbec? Nebyl bych někde ufetovaný k smrti? Kdybych nenašel to na čem můj život stojí, odmaturoval bych? Sice jsem to udělal v září, alei tak. Udělal bych to? Poznal bych ty lidi co znám těď kdybych vystřihl jediný den ze svého života? Zjistil bych že vydělat peníze je těžké? A že peníze nevydrží? Zjistil bych že peníze nejsou nejdůležitější? Zjistil bych že člověk nemůže být věčné dítě? Zjistil bych že dokonce umím hrát na housle? Zjistil bych že některým lidem na mě záleží? Zjistil bych že bez mamky bych nežil? Zjistil bych že bez taťky bych se potácel životem jako nula? Brečel bych někdy štěstím? Že žiju? Že i dokonce taková nula jako já je někomu vzorem? Zjistil bych že svět není černobílý? Zjistil bych, že některé věci sám nezvládnu? Zjsitil bych že mi někteří lidé nebudou chybět? Zjistil bych že někteří mi budou chybět strašně moc? Kdybych je neznal? Co bych byl? Co byste byli vy kdybych nebyl? Všechno má vliv. Všechno má místo. Všechno má smysl. Něco kazí. Něco staví. Všechno něco dělá. Všechno ovlivňuje.

Lituji toho co jsem udělal lidem okolo mě. Lituji že jsem jim byl přítěží. Lituju že jsem jim kazil dny, týdny, roky. Ale nebral bych nic zpět. Všechno mě formuje.

Už je to dávno. Ale život žijeme právě ted!

Varoval jsem ho

Proč to dělá? Proč s tím začíná? Proč ubližuje? Proč mi to musí pořád dělat. Nikdy nepřestane. Ublíží mí i té holce. Ano oba víme že je krásná. Tak milá..vlasy..oči. Ten její smích. Ano je možná skvělá, ale on ji jenom ublíží. Říkal jsem mu to mnohokrát ať to nedělá. Stejně zase začíná. Nezbývá mi jiné řešení. Už nevím kam dál. Musím ji zachránit. Musím to ukončit. HNED!

Nejsilnější etapa

Všechno to začalo v polovině prázdin kdy jsem jel na týden na kemp. Přidělili mě k němu na pokoj. Však je jedno s kým bude na pokoji. Na první pohled byl úplně normální a tak jsme se pozdravili a každý jsme si šli svou cestou. Ráno jsme se potom potkali u snídaně a začali jsme zjišťovat že máme mnoho společnéeho. Hlavní věc byla, že oba máme bezlepkovou dietu. To jsem ještě netušil že mi to změní život.

Trávili jsme spolu spoustu času. Ale byl to kempový kamarád. Po kempu jsme se už neviděli. Po pár týdnech jsem si na něj zase vzpoměl. Šli jsme spolu ven. Párkrát. Byl jsem u něj doma. Hráli jsme Wii. Vařili jsme mexické rizoto. Jedli jsme bezlepkové muffiny. Blbli jsme v tescu. Po nocích jsme běhali lidem okolo baráku a špehovali. Povídali si. Bili jsme se…dobrá tedy.. On zbil mne. Hráli jsme spolu písničky. Byli jsme na plesech. Pili jsme colu. Pili jsme kávu ve Starbucks. Pili a jedli jsme v McDonalld’s. Dělali prank calls. Modlili jsme se spolu. Četli Bibli spolu. Čekali na maturitu společně. Prali se za jízdy po dálnici. Probrali jsme tolik věci. Tolikrát mě povzbudil. Tolik toho změnil. Žárlil jsem na něj. Teď mu nejvíc přeju to, co ho čeká.

No a bylo toho o mnoho víc. Tuhle osobu jsem si oblíbil tak moc. Nečekal jsem, že mi někdo může tak moc ovlivnit život, za tak krátkou dobu. Není vůbec dospělý. Je to děcko. Ale je skvělý. Jsem nesmírně rád že jsem ho mohl poznat. Nevím co bych bez něj dělal.

Celé to byla jedna velká bromance.

Dnes brzy ráno odletěl. Bude studovat. Bude každý den s jeho vyvolenou. Bude se radovat. Taky se budu radovat, ale asi ne teď hned. Tím končí desetiměsíční etapa mého života. Asi ta co mě nejvíce poznamenala. Už nikdy nebudu to co dřív. Všechno se mění. A všechno končí. Konce jsou smutné.

I miss You and I love You, bro.