Poslední rok

"Dneska ráno jsem se probudil s pocitem že jsem něco ztratil. Něco co mě doplňovalo. Dobíjelo. Dělalo mě šťastným. Ta ztráta mě postihla jen Malou věcí. Přestal jsem se smát. Chtěl jsem se na sebe usmát v zrcadle, ale nešlo to. Kdokoliv mě zkusil rozesmát odešel zklamaný, protože se mu to nepovedlo. Taková divná prázdnota ve mě. Ztráta jakýchkoliv pocitů. K večeru jsem zjistil, že už nemůžu ani plakat. Nemůžu být smutný.  Z toho všeho bych měl být celkem zdrcený, ale nejsem.

Zkoušel jsem to dále. Díval jsem se na nejsměšnější komedie, které mě vždycky rozesmály, ale nic. Díval jsem se na smutné filmy. Nic. Na romantické. ŽÁDNÝ POCIT.  Vtipy na internetu mě nerozesmály. Pohled na opuštěné štěňátka mě nerozesmutněl.

Pustil jsem si zprávy v televizi. Politici mě nenaštvali. Pohled na války mě nevedl do úzkosti. Můj pocit bez pocitu mě neznervózňoval.

Šel jsem ven. Chodil jsem jako bez duše. Něco ve mně nebylo. Zmizelo to z ničeho nic.

Chci to zpátky. Nechci mít takový nepocit každý den. Klidně ať jsem smutný, ale ono to nejde. Jsem prostě prázdný. Už ani tu prázdnotu nemůžu NENÁVIDĚT. NEJDE TO."


Včera jsme měli závěrečný koncert Fusionu. Bylo to celkem hektické. Měl jsem plán že za hodinu aparaturu rozložíme a nazvučíme. Pak budeme zkoušet s kapelou. Pak se sborem a potom budeme mít čas na to být spolu a jen se smát. Místo toho chybělo milion věcí.. a zvukařovi nefungovalo nic. začli jsme zvučit o tdvě hodiny později než jsem chtěl. a to stejně nešlo nazvučit všechno. V šest začínal koncert, ale to se teprve dávaly do provozu mikrofony. A stejně nefungovaly.

Začli jsme něco málo po šesté. První tóny? Děs. Pan zvukař někam odjel a všechno co nazvučil zase odzvučil před odejzdem. Nejelo do beden snad nic. Bicí ani kytary ani housle určitě ne. No myslím si že já, bez aparatury, bych to nazvučil lépe. Jirka si k tomu teda sedl a rozhodl se že to zkusí nazvučit sám. Takže první půlka koncertu byla děsná.

Jenže pak začala druhá. Začli jsme si my na pódiu více věřit. Začali jsme pařit. Bylo ještě spousta zmatků, ale my jsme si to stejně začali užívat.  Nakonec to byla skvělá pařba. Nevím jaký pocit z toho měli posluchači, ale pro nás to byl skvělý pocit. A moc jsme si to užili. Aspoň já teda jo.

Po koncertě jsme měli párky. Dort. Zabrečeli jsme si. Někteří nás Fusion od září opouští. Je to fakt škoda. Bude mi moc smutno. No, ale ta nostalgie brzy opadla a pak se začly házet dorty. Ne j'en že jsem na podiu propotil dvě trička, ale pak jsem byl celý sladký od dortu. No skvělé :D

Před rokem. Rokem a něco. Netušil jsem že něco jako Fusion existuje. Pak se mě někdo zeptal jestli to nechci dělat. A já jsem řekl proč ne bude to fajn.

Od té doby se můj život začal obracet vzhůru nohama. Největší změna byla že jsem začal žít s Bohem každý den. Začal jsem s ním žít fakt naplno. Ne jak před tím. Za to jsem nejvíc vděčný. 

První tři měsíce s Fusionem byl hektické. Spousta lidí. Spousta nových. Nikoho jsem neznal. Pak jsme ale o prázdninach s patnácti děckama jeli na kemp. A kemp byl skvělý zážitek. Brečel jsem. Brečel jsem kvůli sestře. Brečl jsem štěstím. Mám Tě rád, Sáro, ty gumo :D Ale Stala se jiná věc. Poznal jsem tam nejlepšího přítele. Tohle nebyla náhoda. Nevěřím na takové náhody. To byl něčí plán, že spolu budeme na pokoji. Že se potkáme. Že budeme mít tolik společného. NIkdo neříkejte že jsem měl štěstí, že jsem ho poznal, protože tohle není štěstí. Tohle byl něčí plán.

Od Září nás ve Fusionu zbyla jen hrstka. Měli jsme nějaké koncerty, které nebyly nějak slavné zatím no. Od ledna jsme začali pilně cvičit na turné s Karvinským Fusionem. Měli jsme víkendovku, kde jsme se tolik spřátelili s lidma se kterýma jsme mysleli, že si nikdy nesednem. No a turné bylo skvělé. Pět koncertů ,ve třech městech, za tři dny. Celkem náročné. Ale skvělé.

Po turné nám přibylo několik nových holek. Potom jsme odjeli na Fusiondary festival. Měli jsme další koncert s Karvinou. Převálcovali jsme tam společně všechny ostatní Fusiony. 

Přišlo těžší období. Ten, který mě tak inspiroval a ovlivnil a byl mým nejlepším přítelem odjel. Odjel na dlouho. Nechal mě v tom sám. Nemohl, nebo nemůžu  nikomu říct všechno. Se vším se svěřit. Nemůžu mu brečet na rameni. I když nikdy jsem to ani nedělal. Ale on stejně odjel.

Dal jsem na internet takové trapné video na sweetsenfest. Nějací kluci se do mě začli navážet.. jako ostatně dělají pořád, ale mně jsou celkem šumák. Ale stejně když se do mě naváželi nějakou chvíli tak jsem si řekl, že abych jim udělal radost tak to video smažu. Pak jsem na to ale zapoměl. No a do fusionu přišli noví kluci. Ten jeden mi říkal že našel Fusion díky tomuhle videu. Našel můj profil na youtube. Našel Fusion. Líbil se mu. Našel ho na internetu. A přišel. A vzal kámoše. A zpívali s náma na koncertech. Kvůli jednomu trapnému videu. TOHLE NENÍ NÁHODA!

Pomalu sezačal blížit konec roku. A s tím se nám nakupily koncerty. Hráli jsme na koncertě pro důchodce ve Frýdku-Místku. Měli jsme na pomoc pár lidí z karviné. Byl to parádní výkon, ale důchodci moc nepaří a tak to nevypadalo jako megashow. O tři dny později jsme pomáhali Karviné na koncertě v těšíně a ten byl suprovní. Na náměstí. Skvělá aparatura.

Byli jsme skvělí posledního půl roku pořád. Ale pořád jsme byli s Karvinou. Už to skoro vypadalo, že to sami ani neumíme. Včerejší koncert ale vyvrátil tyhle myšlenky. Koncert byl úžasný. Byli jsme tam sami. Jen Fusion Frýdek-Místek. Neměli jsme na to žádné granty. Neměli jsme dotace z evropské unie. Ani od nikoho. Pletli jsme z hovna bič jak říkal Jirka těsně před koncertem.

Teď je konec školního roku a spousta věcí se mění. Já mám jít studovat a nechat s tím vším. Já se nechci probouzet s pocitem ničeho celý život. Já Vás mám rád. Říkal jsem si co asi dělaly některé holky z Fusionu před tím než Fusion byl? Dělají s Fusionem pořád něco. Mají kamarády jen ve Fusionu. Teď jsem zjistil že to tak mám taky. Všichni moji přátelé jsou z Fusionu. Nebo s ním mají něco společného. Nebo aspoň většina mých přátel.

Teď toho mám nechat? Co mi zbyde? Já vím že mám jasný cíl ve svém životě. Znám ho. Ale neznám cestu po které do něj dojdu. Nechci skončit. Něco s tím budu muset udělat. Nemůžu Vás opustit. Tolik jste mi dali. Tolik jste mi vzali. Asi sami netušíte co. Netušíte co pro mě znamenáte. MÁM VÁS RÁD. JSTE MOJE DRUHÁ RODINA. Díky vám jsem si i se svoji rodinou bližší. i když ji díky vám je vídám méně. NEchci vás ztratit.